Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 22.10.2021
Přesný čas: 00:11 Svátek: Sabina Zítra: Teodora

OD ZAČÁTKU JSME VŠE DĚLALI JAKO RODINA, ŘÍKÁ PODNIKATEL JIŘÍ F. GRUND

článek vytvořen 22. 07. 2012, přečetlo si ho 4140 lidí

Trutnov - Příběh textilní rodinné firmy GRUND v Mladých Bukách patří mezi relativně známé. Kdo by neznal její koupelnové předložky. Navíc ságu o začátcích s šicím strojem v ložnici už psaly téměř všechny české noviny. Zakladatel a dlouholetý šéf podniku Jiří F. Grund (63) na to vzpomíná, jako by to bylo včera. „Vlastně naše první výrobní linka byla v ložnici a koupelně rodinného domku,“ říká.
Kdy jste začal přemýšlet o podnikání?
Napadlo to manželku počátkem ledna 1990. Hned po revoluci jsem začal přemýšlet, že se dáme jako rodina na podnikání. Po necelých dvaceti letech ve státním podniku jsem toho měl plné zuby a chtěl jsem odejít a být samostatný. Takže jsme přemýšleli a manželka si vzpomněla, že četla v časopise Domov, že koupelnové předložky jsou jen v tuzexu, ale nejsou na běžném trhu. Tak jsme si řekli, že se na to podíváme. Našli jsme ve sklepě starou předložku, ale nikdo z nás nevěděl, jak se vyrábí.

Jak tedy vypadaly vaše začátky?

Začali jsme podnikat v domě, kde jsem se narodil a ve kterém bydlíme. 29. ledna 1990 jsme si půjčili první všívací stroj. Doma jsme ho nejprve opravili, protože byl zdemolovaný. Asi od dubna se dalo vše do provozu a začali jsme u nás v ložnici šít. Pak jsme koupili také entl. Angažovali jsme do toho celou rodinu. Já šil, manželka entlovala, synové stříhali a dělali šablony, a sestra Eliška natírala latexem.



Podnikali jste hned naplno nebo při zaměstnání?

Samozřejmě po práci a o víkendech. Bral jsem si na to třeba i dovolenou. V té době jsem dělal ředitele v Texlenu na Horské. Odpoledne jsem přišel domů, sundal sako a šel šít. A byl jsem nejšťastnější člověk na světě.

Šil jste někdy předtím?

Ne. Všechno jsem se učil. My o tom nevěděli vůbec nic. Nebyla to naše specializace, já byl jak se říká přadlák, takže jsme se to museli nejprve pořádně naučit a sehnat základní materiál. Ale měli jsme kliku, že jsme vždy sehnali dobrou věc, dobré materiály. Dnes už by to kvalitou neobstálo, ale na tehdejší dobu, kdy nebylo na trhu vůbec nic, to bylo přece jen něco.

Jak reagovalo okolí, když jste se zmínil, že začínáte s podnikáním?

Lidé zvedali obočí. Koukali se na nás jako na blázny. Nechápali, do čeho jsme se to pustili a ptali se nás, jestli to máme zapotřebí. Manželka dělal vedoucí provozovny v Úpavanu ve Svobodě nad Úpou, já ředitele v Texlenu a nemuseli jsme odtamtud odejít. Ale oba jsme cítili, že to tam není ono a že se musíme osamostatnit. Kdybychom tu šanci propásli, tak si to do konce života neodpustíme.

Když se na to díváte zpětně, splnilo podnikání vaše představy, nebo jste si to plánoval jinak?

Snadné to tedy rozhodně nebylo. Daleko to překročilo naše představy. My jsme si nedávali vysoké cíle o nějakých stovkách zaměstnanců nebo tak něco. My se prostě dali do podnikání a chtěli uspět. Věnovali jsme tomu úplně všechno - jak vzdělání, tak i čas. Jezdil jsem, studoval a sháněl materiály, manželka makala na dílně a učila lidi. Představu, že do několika let třeba budeme mít nějakou fabriku, takové cíle jsme si nedávali. Že to vyplynulo z vývoje, to byl život.

Jak jste dospěli k názoru, že už vám nestačí na šití prostory u vás doma?

Situace si to vyžádala. V roce 1991 o Vánocích přišla hygiena a domácí provoz nám chtěla zavřít. Měřili nám prostředí v místě používání latexu a ono to překročilo stanovenou normu. Ptali se mně, co s tím hodlám dělat. Tak jsem řekl, že postavíme fabriku. Zeptali se kdy. Já odpověděl, že v roce 1992. Otevřeli jsme ji v listopadu. Od té doby už takové potíže neměli.

Firmou jste si od píky prý prošel nejen vy, ale i vaši synové …

To se ani jinak nedalo. Když jsme začínali, tak tehdy na to tady nebyli žádní odborníci, takže například každou novou šičku, kterou jsem přijímal, jsem musel všechno naučit já. Když se rozbil stroj, musel jsem ho jít opravit já. Co se týká synů, tak jsme vždycky všechno od začátku dělali jako rodina. Všechno jsme s nimi konzultovali. Kluci přirozeně přišli, že chtějí ve firmě pracovat. Podobně jako já začali od nuly. Jeden ve skladu, druhý jako údržbář, časem se Honza vypracoval na výrobního šéfa a Jirka na obchodního. Dnes se Honza stará o hotelovou část firmy, Jirka o textilní.



Máte i rekreační komplex s golfovým areálem a bezpečnostní agenturu. Jak to všechno stíháte?

Přiznávám, že dlouhou dobu to bylo obtížné. Ze začátku jsem dělal jen textil, pak jsem ale stal prezidentem golfového klubu a vedl jsem to tam, což nebylo lehké. Ale zvládlo se to. Teď už jsme to předal svým dvěma synům a bude záležet na nich, jak to budou řídit dál. Já ještě stále jezdím do fabriky. Dělám tam hlavně technické záležitosti. Účastním se jako předseda představenstva strategických rozhodnutí. Zbláznil bych se, kdybych něco nedělal. Ale už to není takový záběr, jako když začaly obtíže textilu kvůli Číně nebo když se rozjížděl náš golf.

Jaký byl váš recept na úspěch?

Schopnosti, nápady, píle. Člověk musí být pracovitý i chytrý. Nemůžu říct, jestli jsem šikovnější nebo pracovitější ředitel než jiní lidé. Prostě někdy se člověku věc podaří a je na to hrdý, jindy se to musí vymakat, vydřít, odpracovat a je na to potřeba hodně času. Důležité je mít vizi a jít velice intenzivně, tvrdě a přemýšlivě k její realizaci. Zakousnout se a dotáhnout to, abych se po čase mohl ohlédnout s tím, že jsem něco dokončil. Nejhorší je zastavit se v půli cesty.

JIŘÍ F. GRUND
- vzdělání : Vysoká škola strojní a textilní Liberec
- s podnikáním začal v roce 1990
- dnes vlastní firmy Grund a.s., Grund Deutschland a Grund Security
- zaměstnává 140 lidí v Česku a 40 v Německu
- je ženatý
- s manželky Gražynou vychoval dva syny, Jiří i Jan pracují v rodinné firmě

Pavel Cajthaml
Trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena