Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 23.02.2019
Přesný čas: 03:21 Svátek: Svatopluk Zítra: Matěj

POUTNÍK HIRSCH: SMYSLEM JE PUTOVÁNÍ, CESTA ŽIVOTA, KTEROU CHCI ABSOLVOVAT

článek vytvořen 22. 08. 2013, přečetlo si ho 3233 lidí

Trutnov - Vydat se pěšky někam na výlet není pro obyčejného smrtelníka žádný kumšt. Ujít ale tisíce kilometrů, jako to udělal při svém putování na Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela Petr Hirsch (33), to už není jen tak. Aby to nebylo málo, rozhodl se poutník ze Dvora Králové příští rok vypravit na dvacetiletou cestu kolem světa. „Je to životní styl,“ tvrdí.
Bavilo vás od dětství poznávat neznámá místa?
Rád jsem v dětství poznával neznámé hlavně praxí. Všechno jsem například rád rozebíral, ale už jsem to neuměl smontovat. Že bych měl nějaké dobrodružné sklony a lákaly mě dálky, tak to ne. Pro mě byl do patnácti let vrchol dojet na kole na přehradu nebo do Úpice.



Kdy jste začal uvažovat o tom, že byste se pěšky vypravil na dlouhou pouť?
V roce 2009 jsem se rozhodl přejít Krétu, kudy prochází dálková turistická trasa. Absolutně bez zkušeností s batohem, který vážil dvaatřicet kilogramů. Za měsíc se mi podařilo ji přejít, i když s velkými problémy. Na Krétě jsem potkal lidi, kteří mi řekli o poutní cestě do Santiaga de Compostela. Začal jsem přemýšlet, že bych těch deset tisíc kilometrů ušel. Ten zájem o pěší cesty se datuje do této doby.

Co vás k tomu vedlo?
Celkově to souviselo s jakousi vnitřní nespokojeností. Normální život, hypotéka, rekonstrukce baráku. Manželství přestalo fungovat a začal jsem se porozhlížet po tom, co mě skutečně baví, a to byly dálky.

Co jste v té době dělal?
Vystudoval jsem textilní marketing ve Dvoře Králové, ale v oboru jsem nikdy nepracoval. Od osmnácti let jsem měl firmu na prodej výpočetní techniky a od roku 2001 jsem nastoupil do fabriky, kde jsem dělal počítačového technika a potom konzultanta.

Bylo pro vás těžké skončit s existenční jistotou a vydat se do neznáma, nebo to byla spíše úleva?
Rozhodnutí vyrazit na cestu a nechat všechno za sebou byla pro mě úleva. Přirovnávám to ke tmě, kdy nevíte, kam jdete, pak zaostříte, uvidíte v dálce světýlko a vyrazíte za ním. Tím světýlkem pro mě bylo Santiago de Compostela. Ale jsem člověk pragmatický, tak to nebylo rozhodnutí z hodiny na hodinu.



Rozhodl jste se tedy pro Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela.
Bylo to v roce 2009. Ráno jsem se probudil v Praze a uvnitř jsem měl silný pocit nechat všechno za sebou a vyrazit. Vyřešil jsem si osobní i pracovní věci a nechal za sebou čistý stůl. Půl roku na to jsem vyrazil na cestu ze Dvora Králové.

Co jste cestou prožíval?
Na začátku to byla euforie, bylo to nádherné a zároveň úleva, že nemusím řešit věci, co jsem dosud řešit musel. Soustředil jsem se jenom na cíl. Potkával jsem lidi a bavil se s nimi o motivech cesty. Pro mě to nebyla cesta za dobrodružstvím, byl to únik od všedních starostí.

Ze Santiaga jste potom putoval do Říma a do Jeruzaléma v Izraeli.
Původní myšlenka byla dojít z Čech čtyři tisíce kilometrů do Santiaga. Netušil jsem, zda se mi to podaří. Navíc jsem předtím musel čelit okolí, kdy část blízkých lidí s cestou souhlasila a část ne. Už při cestě do Santiaga jsem pociťoval naplnění a vnitřní uspokojení. Už v Rakousku jsem koketoval s myšlenkou, že bych pokračoval dál.

Měla cesta vliv na váš duchovní vývoj?
Nejdříve jsem byl ateista, i když jsem pokřtěný. Před cestou jsem byl hledající, rozhlížel jsem se, kam patřím. Ta cesta mě jednoznačně nasměrovala ke křesťanství. Naplňuje mě to. Moje víra je otevřená vůči všem. Na cestu jsem dostal od kamaráda malé vydání Nového zákona.



Jak dlouhá byla vaše cesta?
Mám to rozdělené na dvě části. První je dlouhá 10 tisíc kilometrů, kterou jsem ušel za sedmnáct měsíců sám bez výraznějšího přerušení. Do Santiaga čtyři tisíce, pak přes portugalskou Fátimu až na Gibraltar. Pak jsem šel celé léto 2011 Španělskem do Francie došel jsem do italského Janova. Měl jsem chuť pokračovat dál, ale už to bylo dlouhé, tak jsem odjel navštívit přátele do Švýcarska, kde jsem zůstal čtyři měsíce a sháněl jsem prostředky na další cestu. Potkal jsem tam svou přítelkyni Florine a domluvili jsme se, že spolu budeme pokračovat do Říma a do Jeruzaléma. Po pěti měsících společné cesty jsem už pokračoval sám přes Makedonii, Řecko, Turecko, Kypr a do Izraele. Ta druhá část byla zhruba šest tisíc kilometrů.

Neměl jste z obavy z neznáma a z toho, co vás čeká?
Měl jsem trochu obavy z Turecka, kde se láme Evropa s Asií. Je tam jiné náboženství, jiná mentalita. Byl jsem z toho dost nesvůj, ale po několika dnech jsem šel do centra jedné vesnice a seznámil jsem se s místními. Oni jsou dost nedůvěřiví, tak chtěli vidět můj pas, odkud jsem a kam jdu. Pak mně nabídli nocleh. Překonal jsem předsudky a bylo to nakonec úžasné.

Jaké lidi jste potkával?
Potkal jsem spoustu lidí, převažují pozitivní zážitky. Akorát na Madeiře jsem měl špatnou zkušenost s mládeží paradoxně v blízkosti kostela. Chtěl jsem tam spát, nějaké partě lidí jsem se nelíbil a něco po mně hodili. V Lisabonu mně překupníci nabízeli drogy. Spal jsem tam v průjezdu a obtěžoval mě nějaký opilý chlapík. Ale jinak to bylo v pohodě.



Jste jazykově vybaven?
Domluvím se anglicky, ale použil jsem pár slovíček německy a francouzsky. Pro každou zemi, do které jsem šel, jsem se snažil naučit pár základních slov a frází. Pro putování stačí dvacet slovíček.

Máte za sebou tisíce kilometrů, ale teď jste udělal zásadní rozhodnutí: jít pěšky kolem světa. Co je smyslem této cesty?
To, že chci strávit poměrně velkou část svého života na cestě na neznámých místech, v cizích zemích, je životní styl. Smyslem je putování, cesta života, kterou chci absolvovat.

Kdy chcete vyrazit a kam povedou vaše první kroky?
Nejdříve v létě příštího roku. Bude to nejdříve do severských zemí.

A pak?
Za dvacet roků bych chtěl projít všemi kontinenty kromě Anatarktidy a projít, co největší množství států. Ujít bych měl 100 tisíc kilometrů. Chci navštívit hlavní města těch zemí, chci jít k lidem.



Kolik kilometrů ročně chcete ujít, budete se vracet domů?
Každý rok bych chtěl ujít pět tisíc kilometrů a část toho roku bych chtěl být doma. Rád bych skloubil civilní život s putováním.

Jak na vaše rozhodnutí reagují přátelé, rodina a okolí?
Už ta první cesta ukázala, že i ti, co byli původně proti, tak teď mě začali podporovat. Z blízkých přátel či rodiny není v tuto chvíli nikdo proti, spíše mi fandí.

Čím se budete živit, bude vás někdo sponzorovat?
Chci to řešit sponzorigem na každou z těch etap. Budu psát zpravodajský blog doplněný fotografie. V podstatě psát poutnický deník online. Rád využívám sociální sítě a sdílet cestu s jinými, které to zajímá. Hlavním cílem je propagování dálkového putování a chůze. Chci inspirovat ostatní.

Kdo inspiroval vás?
Ve dvaadvaceti letech jsem začal navštěvovat besedy s promítáním významného cestovatele Leoše Šimánka. To mě hodně ovlivnilo. Nebo to byl Kanaďan Jean Beliveau, který putoval v rozmezí 2000 až 2011 kolem celého světa a bez přerušení ušel 75 tisíc kilometrů. To je pro mě jedna z velkých inspirací. Potom je to Američanka, která si říkala Peace Pilgrim, která strávila posledních čtyřicet let svého života putováním po USA, hlavně v období vietnamské války. Pak je to tady u nás legendární chodec Juraj Puci, který na svých dálkových pochodech ušel téměř čtvrt milionu kilometrů.



Jaké vlastnosti by měl mít poutník?
Měl by být sám sebou, pak může být poutník. Ale myslím si, že jím může být každý.

Pokud cestu kolem světa zvládnete, bude se vám zdát váš život dobře naplněný?
Nedělám věci, které by mě nenaplňovaly, takže ano.

PETR HIRSCH

- narozen v roce 1979 ve Dvoře Králové
- vystudoval textilní marketing
- je počítačový odborník
- civilní profesi pověsil na hřebík a stal se poutníkem
- absolvoval cestu do Santiaga de Compostela
- příští rok se chce pěšky vydat na cestu kolem světa
- žije ve Dvoře Králové

FOTOGALERIE ZDE

Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena