Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 01.10.2022
Přesný čas: 17:17 Svátek: Igor Zítra: Olivie

FOTOGRAFOVÉ KOŠŤÁLOVÉ: MÁME NEJEN PODOBNÉ OKO, ALE TAKÉ VKUS

článek vytvořen 15. 03. 2013, přečetlo si ho 1814 lidí

Trutnov - Ctibor Košťál je nejen novopečený dědeček, ale hlavně známý fotograf. Jablko nepadlo daleko od stromu. To se týká jeho syna Petra, čerstvého otce Filipa, který rovněž fotí a už absolvoval několik výstav. „Fotografování bylo a je v naší rodině součástí každodenního života,“ říká Petr, o němž jeho otec tvrdí, že se umí dívat kolem a uvědomovat si, co vidí.
Ctibor Košťál
fotograf


Tvůj syn stejně jako ty fotografuje. Tlačil jsi ho k tomu, nebo se rozhodl sám?
Přál jsem si to. „Tlačení“ by totiž mohlo mít u dospívajícího jedince opačný účinek a já chtěl, aby oba synové prostřednictvím fotografování prožili alespoň část toho „jedinečna“, co doposud zažívám sám. Bral jsem je do fotokomory, zasvětil je do zázraku vzniku obrazu, čas od času půjčil nějaký ten jetý aparát, nebo koupil nový. Vlastně jo, teď mě napadá, že takovým malým, cíleným nátlakem vlastně prošli…



Určitě sleduješ jeho kroky. Myslíš si, že jsi ho ovlivnil? V čem?
Nemyslím. Jsem o tom přesvědčen. Petr má smysl pro krásu, pro její vnímání, pro vnímání maličkostí, je puntičkář, perfekcionalista. Umí se dívat kolem a uvědomovat si, co vidí. A nemusí to ani třeba „cvaknout“, a přesto si to užije.

Jaký je tedy fotograf, je talentovaný, jde mu to samo?
Samo? Jak samo? To nemůže přece jít samo. Pouze „Brano zavírá samo“. Musí se tomu jít trochu naproti. Musí se skloubit talent vidět s viděným. Takže závěr: talentovaný rozhodně je.

Když vidíš jeho fotky, řekneš mu, co se ti líbí, případně nelíbí?
Tak i tak. Sám jsem dost kritickým hodnotitelem i vlastní tvorby, takže s kritikou zejména u svých blízkých šetřím. Je-li to ale úplný úlet, ptákovina, tak to si pak pro sebe nenechávám. Z výše uvedeného ale vyplývá, že zase tolik názorových třenic nemáme. Jsem tomu pochopitelně rád.

Jak nese kritiku?
Mě negativní kritika docela mrzí, není mi to jedno. Někdy se sice ukáže, že jde třeba jen o špatné pochopení sdělovaného, případně se to podaří „okecat“, vždy ale v člověku něco zůstane, jakési zrcadlo, přes které se vrací zpět a snaží se podobným, nepříjemným momentům v budoucnu vyhnout. Negativní kritika člověka vzdělává. Jsme s Petrem jedné krve, takže nevidím důvod, proč by to měl mít s přijímáním kritiky jinak…



Když si s něčím neví rady, jde se s tebou poradit?
Syn je samostatný a soběstačný. Občas si pro radu k němu zajdu sám, zejména z technické oblasti. Bez problémů to ale funguje i naopak. Rád poradím, rád radím.

Bavíte se o fotografování nebo máte i jiná témata k hovoru? Jaká?
Bylo by špatné, kdy se hovory mezi otcem a synem omezily pouze na oblast fotografie. Pochopitelně, že se umíme bavit o všem, o čem se dospělí chlapi baví. Pravda, v současné době většina hovorů sklouzne k tématu malého Filipa Košťála. Jistě budoucího fotografa.

Jak bys syna charakterizoval, jaké má dobré i špatné vlastnosti?
Jak si čas od času s manželkou posteskneme, máme dva dospělé syny, kterých je ale tak trochu pro dnešní dobu škoda. Možná ale právě do takové doby je pro její nápravu potřeba více takových hodných, důvěřivých, bezelstných, pozorných, ohleduplných a spolehlivých lidí. O špatné vlastnosti nevím (a to mi věřte).

Čeho bys chtěl ty ve fotografování dosáhnout, co bys rád vyfotil?
Rád bych se chtěl prostřednictvím fotografické tvorby co nejdéle podílet na kulturním životě nejen našeho města. Rád bych vydal nějakou reprezentativní obrazovou publikaci, byl bych rád, kdyby se měla i nadále ráda naše rodina. Mějme se rádi!

Petr Košťál
fotograf


Stejně jako váš otec, známý fotograf Ctibor Košťál, fotíte. Dá se říci, že jste se „potatil“?
Fotografování bylo a je v naší rodině součástí každodenního života. Zatímco u většiny lidí se vzpomínky na dětství dají shrnout v lepším případě do jednoho rodinného alba, u nás doma máme celé archivy. Fotilo se zkrátka při každé příležitosti. Vždy, všude a ať člověk chtěl, nebo nechtěl. A jsem za to rád. Dá se říci, že je to ve mně tak hluboce zakořeněné, že by mně už přišlo nepřirozené kamkoliv vyrazit bez fotoaparátu. V tomto jsem se tedy určitě „potatil“.



Čím vás otec inspiruje?
Jednoznačně výjimečnou schopností vnímání a zachycení okolního světa. V dnešní době relativně dostupné kvalitní digitální techniky a až zázračných možností softwarových nástrojů na úpravu fotografií převládá názor, že fotografováním se může živit prakticky každý. Umění ale není zhotovení technicky dokonalé fotografie, nýbrž bonus přidané hodnoty spočívající v nápadu, originalitě a zachycení nálady. Člověk zkrátka musí mít schopnost věci „vidět“. A té má táta na rozdávání.

Jistě vás ovlivnil, čím, snažíte se z toho vlivu ve své tvorbě vymanit?
Slovo tvorba je v mém případě dle mého názoru poněkud nadsazené. Fotím hodně a rád, ale fotografie pro mě byla vždy spíše dokumentárním prostředkem. Nehledám v sobě vyšší umělecké ambice. Táta mě každopádně naučil dívat se na svět kolem sebe očima fotografa.

Jste k jeho tvorbě kritický nebo ji za každých okolností uznáváte?
Tátova práce se mně líbí. Myslím, že máme podobné oko i vkus, takže se většinou shodneme. Kritický jsem jen v případě, kdy se já sám stanu obětí jeho fotografického entuziasmu.

Bavíte se spolu o fotografování, o čem konkrétně, hádáte se?
Většinou se o fotografování bavíme v souvislosti s cestováním. Touhu poznávat cizí země máme oba společnou. Řešíme pochopitelně také samotný proces tvorby fotografie. Táta si jako zarputilý odpůrce návodů a manuálů všeho druhu rád nechá poradit v boji s technikou a já naopak respektuji jeho zkušené oko profesionála například při dodatečných úpravách na počítači. Spíše se tedy doplňujeme.



Radíte se s ním?
Řečeno klasickou sportovní terminologií - tak určitě!

Čeho byste chtěl ve fotografování dosáhnout, co byste rád vyfotil?
Momentálně se nejvíce těším na první společnou fotografii naší, již brzy tříčlenné, rodiny.

Co byste řekl jednou větou o tátově tvorbě?
Tátovu tvorbu vystihuje profesionalita, lidskost, originalita, nápaditost, humor a v neposlední řadě rozsah.

Jak byste tátu charakterizoval, jaké má dobré i špatné vlastnosti?
Mezi jeho charakteristické vlastnosti patří jistě obětavost. Nezištně pomáhá lidem okolo sebe, aktivně se podílí na kulturním životě našeho města často se i sám ujímá organizace různých společenských akcí, bez ohledu na to, kolik času, práce a energie ho to stojí. Obdivuji na něm také jeho trpělivost a svým způsobem i zarputilost, s jakou se potýká se vším, co mu život přináší. Nezkazí žádnou zábavu, má, myslím, dobrý smysl pro humor, ale především ho vystihuje bezprostředně upřímná výřečnost. Zda se jedná o dobrou či špatnou vlastnost, je na posouzení jiných...

Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
Foto: Helena Košťálová

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena