Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 01.10.2016
Přesný čas: 22:35 Svátek: Igor Zítra: Olivie

SLOGAN „JÁ JSEM HORNÍK, KDO JE VÍC“ SE VRACÍ. PŘIPOMÍNÁ ZLATÉ ČASY HORNICTVÍ

článek vytvořen 15. 02. 2013, přečetlo si ho 3066 lidí

Trutnov - Muzeum Podkrkonoší představilo další ze série výstav mapující zdejší průmysl. Po papírenském, elektrárenském a pivovarnickém se nyní pustilo do hornictví. Tedy do oboru, který je dnes téměř zapomenutý, ale přitom se nesmazatelně zapsal do dějin našeho okresu. Expozici nazvalo Já jsem horník, kdo je víc.


Kdysi známý slogan se snaží připomenout, jak bylo uhelné hornictví nesmazatelnou součástí všedního života. „Trutnov je město horníků. Dodnes tady sídlí Východočeské uhelné doly, stále tady bydlí řada horníků, kteří kdysi pracovali v dolech na Žacléřsku, Svatoňovicku a Radvanicku. Dodnes tu máme budovy, které postavily Východočeské uhelné doly nebo je spolufinancovaly. Například hotel Horník (dnes Patria), internu trutnovské nemocnice a celou řadu bytů,“ zdůraznil kurátor výstavy Ondřej Vašata.

V expozici jsou nejen historické listiny, ale hlavně dobové hornické nářadí (lampy, sbíječky, přilby, záchranné přístroje), hornické uniformy, plány, dokumenty a modely důlních děl, odznaky a fotografie. „Zatímco rtyňské muzeum se zaměřuje na hornictví v Jestřebích horách a žacléřské na dolování uhlí na Žacléřsku, naše expozice připomíná hornictví v okrese komplexně,“ upřesnil Vašata.



Mimochodem, poslední hornická expozice byla v trutnovském muzeu v roce 1984. To bylo vlastně v dobách největší slávy hornictví na Trutnovsku. Tehdy pracovalo „na dolech“ asi 3500 lidí. Ještě dnes tady žijí tisíce lidí, jejichž životy byly s doly nerozlučně provázány. Nebylo tedy divu, že když při čtvrteční vernisáži spustil kvintet Koletovy hornické hudby hornickou hymnu, zpívaly ji v muzeu desítky lidí. Tak nesmazatelně se havířina zapsala do místního života.

„Po znárodnění dolů v roce 1945 získalo uhelné hornictví v rámci někdejšího národního hospodářství mimořádně významné postavení. Tomu také odpovídal vysoký sociální status hornického stavu ve druhé polovině 20. století, jenž souvisel v neposlední řadě i s faktem, že šlo o mimořádně náročné a nebezpečné povolání,“ upozornil ředitel muzea Vlastimil Málek.



Sílu hornictví potvrzují také čísla. V našem okrese byly tři hornické oblasti - žacléřská, svatoňovická a radvanická. Každá z nich měla své zvláštnosti. „Nejkvalitnější uhlí bylo z Dolu Zdeněk Nejedlý v Malých Svatoňovicích, nejméně kvalitní ale pro změnu dobře dobyvatelé uhlí měl Důl Kateřina v Radvanicích. Důl Jan Šverma v Žacléři měl zas nejvíc vytěženého uhlí v okrese,“ tvrdí Jiří Kokeš z Východočeských uhelných dolů Trutnov. Podle dostupných materiálů bylo od roku 1570 do roku 1994 v Žacléři vytěženo 27 milionů tun černého uhlí. Pro srovnání - v Malých Svatoňovicích 21,5 milionů tun a v Radvanicích 12,5 milionů tun uhlí.

Další miliony tun v podzemí zůstaly. Po roce 1989 nastal totiž nečekaně rychlý konec hlubinné těžby. „Poslední vůz černého uhlí z poslední činné šachty Východočeských uhelných dolů vyjel 1. dubna 1994 z Dolu Kateřina v Radvanicích,“ dodal ředitel muzea Vlastimil Málek.

Hornická expozice potrvá do 21. dubna.

VIDEO Z HORNICKÉ EXPOZICE





FOTOGALERIE ZDE

Pavel Cajthaml
Trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek
 

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena