Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 22.09.2017
Přesný čas: 20:36 Svátek: Darina Zítra: Berta
českozpívá

PROČ JE FESTIVAL VÝJIMEČNÝ? PROTOŽE TAM JE OD POČÁTKU NAŠE SRDCE!

článek vytvořen 17. 08. 2012, přečetlo si ho 2471 lidí

Trutnov - Do roku 2005 nechyběl u žádného „Východočeského Woodstocku“. Byl jedním z jeho hlavních organizátorů. V současnosti pracuje v krkonošských lesích, na rozjezd porevolučních ročníků festivalu se ale pamatuje velmi dobře i dnes. „Jsem rád, že se z festivalu stal fenomén, který si zaslouží pozornost. Čtvrt století existence hovoří samo za sebe,“ říká Radek Langhammer (47).
Vzpomeneš si na druhý ročník?
No, pokusím se a pokud si teda dobře vzpomínám, šlo nám jen o to, konečně si udělat náhradu za neuskutečněný Východočeský Woodstock 1987. Hned po změně režimu v roce 1989 uzrál čas a možnosti k tomu, zkusit si na vlastní peří uspořádat a dát dohromady pořádnej mejdan s jasným vzorem a vzpomínkou na květinkovéj Woodstock. A taky to podle toho dopadlo… To byla panečku euforka! Mohl sis dělat skoro všechno cos chtěl, nikdo ti nic nezakazoval, nepřikazoval, nesledoval, nezatýkal, prostě do té doby nepoznaná věc!

Kdy se začala z festivalu stávat tradice?
Tuším, že to bylo v roce 1992, kdy se konal festival na podporu Psích vojáků, kterým narušili koncert policajti. Tak se tehdy Martin rozhodl, že takhle se s lidmi jednat nebude, že je potřeba je nějak podpořit. Na ten ročník už přijelo mnohem víc lidí, asi šestnáct set nebo dva tisíce. Řekli jsme si, že když už se to takhle na Bojišti osvědčilo a jezdí sem hodně lidí, tak proč to nezopakovat. Tak se to opakovalo, vymýšlelo se pořád něco nového a jezdilo pořád víc lidí. A takhle to dopadlo.


Radek Langhammer (uprostřed) 

Který ročník byl zlomový v počtu návštěvnosti?
Maximální zlom byl v roce 95, kdy tady vystoupil Ivan Mládek. To přijelo hodně moc lidí. Do té doby se to pohybovalo kolem pěti až osmi tisíc. A najednou přijelo asi patnáct tisíc lidí. To bylo strašný. V areálu nebyly záchody, občerstvení, organizátoři nepřipravený, všude bordel, kelímky, strašný. Tak se začalo uvažovat, že areál na tři dny pojme i víc lidí, že se to dá udělat v lepších podmínkách a že tam pak můžeme pozvat třeba i pořádnou a známou kapelu. Tak jsme pozvali Faith No More.

To byla hvězda první velikosti…
Ani jsme si v té době vůbec neuvědomovali, co se nám povedlo. Bylo to hodně spontánní. Oni přijeli, a přišli mi jako normální kluci. Přímo v areálu jsme pro ně měli pronajatou obyčejnou stavební buňku od ČEZu nebo od koho. Přijela taková známá kapela, a my ji tam do té buňky nacpali. A tam jsme si s kapelou vyměňovali nejen zkušenosti. (smích) Ale líbilo se jim to, byli spokojení. Vzali jsme je do Ádru do skal a na jezero, paráda. Byli tady s námi na našem území a probíhajících slavnostech Pow-Wow celý tři dny. Od tý doby jsem pak už nezažil nikoho, kdo by se choval zcela normálně a přirozeně, uměli si to užít, žádný nafoukaný hvězdy.


Dobová fotografie z festivalu v roce 1992. Další snímky z ročníků 1992 a 1997 najdete zde

Co jsi měl vlastně v organizačním týmu na starosti?
Co bylo potřeba. Začínal jsem dávat dokupy technické zázemí v areálu, aby tam bylo posekáno, včas přivezli hajzlíky, tekla voda. Do toho jsme s Martinem dávali dohromady dramaturgii, vymýšleli a vytvářeli letáky, plakáty, lítal po republice a dělal černej výlep, staral se marně vo rozpočtovou kázeň festivalu, vymetal koncerty a kluby a hlavně a neustále jsem se o všem dohadoval s Martinem. Když Martin odjel do Indie, dělal jsem kolem festivalu skoro všechno a do roku 2005 jsem se pak o něj staral s Tomášem Bučilem a Danem Krčmářem, což byla taky výborná zkušenost, s oběma dělat. Je to radost , když si lidi vzájemně „sednou“ a kápnou do noty. Bylo mi ctí s nimi dělat a doufám, že se spolu na něčem ještě sejdem.

Proč jsi skončil?
V tu dobu už mě to začalo růst přes hlavu. Je kolem toho už moc všemožnejch sraček . Přestávalo tam bejt místo pro normální práci a lidi. A vědomě se potkávat s parazitama, kteří jsou schopni přiživovat se na všem a na všech, mě opravdu nebaví až přímo ničí. Vymýšlejí hlouposti a zbytečnosti. Například přijede kapela, ale najednou s ní musí přijít nosič ručníků, nosič nápojů, najednou musí mít svého otevírače dveří a přitom je to všechno zbytečný a marnivý … jak to říct slušně… No to je jedno. Prostě se mi z toho začalo dělat zle, na to prostě nemám. Navíc se mi taky začalo stýskat po lese a po starý práci. Uvědomil jsem si, že je možná čas začít dělat něco jiného, udělat změnu. Že už nebudu muset shánět sponzory, jednat s úřady, dohadovat se s managery, ale budu se moct zašít do hor, pryč od všeho toho shonu, napětí a „byznysmarasmu“.

Po festivalu se ti nestýská?
Jasně, že jo. Nejdřív jsem myslel, že mi to scházet nebude, že si od toho všeho prostě odpočinu a z počátku to tak i vypadalo, ale přijde vždycky srpen a začne se mi stýskat po předfestivalovým napětí, po „Office“ práci a její atmosféře, po kumpánech a vůbec po tom shonu, těsně před festivalem, a tak … najednou mi to chybí. Byl jsem dvanáct let v srpnu zvyklej si to intenzivně dávat a najednou ništa. Tak když to vyjde, snažím se Wjechebovcům alespoň trochu „helfnout“.

Martin Věchet a Radek Langhammer, spiklenci už o prvního festivalu v roce 1987
Martin Věchet a Radek Langhammer, spiklenci už od prvního festivalu v roce 1987


Proč je podle tebe festival tak výjimečný?
No protože tam je od počátku naše srdce! To je jasný! Jsem o tom neoblomně přesvědčenej, pořád ho tam stále ještě cejtim a pokaždé se mi tam něčím připomene. A moc si přeju, aby to tak zůstalo, bo takovejch srdcovek v širém světě moc není. Do teď rád vzpomínám, jak jsme si před začátkem festivalu s indošema zapalovali ohně, spalo se v „týpýčku“, bubnovalo se proti dešti a fungovalo to - vždycky tam po nás ty „good vibrations“celej fest zůstaly. Pozdějc se to už začalo měnit, každej se tam cpal, aby si na tom „líznul“, ale základ tam pořád je. Pořád jsou tam týpci, pro který je to srdcovka. Makaj tam za vstupenku a „krákoru“, bubnujou u ohně a rozháněj temný mraky. Nebo tam potkáš lidi co tam jezdí od pravěku devadesátých let, sice nevím, co tam ještě hledaj (smích), ale jsou tam, a to se mi líbí.

Dnes je Trutnov známý žánrovým rozpětím, může tam vystoupit téměř každý. To bylo od počátku?
Ne. Tehdy jsme zvali umělce a jiné lůzry z podzemí, z undergroundu, ty, které jsme znali.

A co nápad zvát neobvyklé festivalové hosty, jako např. Ivana Mládka?
To se zrodilo v kouli otce – zakladatele: Geronima Wjecheby. (smích)

Byl naopak někdo, kdo tam nepasoval?
Třeba Csáková nám nevyšla dramaturgicky, lidi čekali Lauru bez tygrů a ona tam nacupitala pink Ilonka, a že prej jí má růžovou… Přiletěl ňákej ten kelímek, ozval se pískot a pak už jen její slzy v zákulisí. Bylo mi jí docela líto. Skupina Chaozz zase zapomněla, že nevystupuje na školní diskotéce a začala kotel pod sebou polejvat svým připraveným občerstvením a tak se jim v zápětí obratem dostalo stejné karty, ovšem s tím rozdílem, že to bylo i s místními oblázky a to bolelo…Nastal ozajstny hip-hop! Kapele Alkehol asi neprošly jejich duchaprázdné texty, s nimiž ale běžně sklízí úspěch na ostatních festivalech. Jinak lidi vzali téměř vše. Když se něco nelíbilo, tak si odešli na jinou stage, a tak se to postupně promíchalo. Prostě takové to MultiKulti, jak se dnes říká, začalo právě tady na Trutnově. Jsem rád, že se říká, že Trutnov je Fotr festivalů. Spoustu věcí jsme uvedli v život jako první a následně se z nich staly běžné standarty pro ostatní festivaly. Je to známka toho, že „Drndové“ ze dvorku nedělali špatnou práci.



Proč právě Bojiště?
Od první chvíle to místo pro nás bylo až neuvěřitelně příjemný. Sice to tam bylo dost načichlý minulým režimem, ale atmosféra starého letní kina, původní lavice k sezení, orchestřiště, staré záchody, tajné sklepy, prostě parádní území s lesem, stromy, sluncem i stínem. Myslím si, že jsme k tomuto místu měli všichni podvědomě tajnej vztah, protože mí kumpány v triku tam jejich mámy vodily už jako kluky, aby se naučili lízt po stromech, přelejzat ploty a házet šutráky, no a já, jelikož jsem původem krušnohorec a vyskytnul jsem se tady až ve věku adolescenta, jsem na to místo lákal dívky a tam po nich loudil první polibky. Potom jednoduše stačilo jen znovu šlápnout na tuto půdu a všechno to na nás dejchlo, my se tam cítili fajn a bylo to. Ten flek je pro mě kus života. Byla by škoda o něj přijít a kdyby tam festival musel skončit.

Festival existuje 25 let. Co s tebou to číslo dělá?
Tak hlavně mi to připomíná, jak mi ten čas letí a že sem ho zas tak úplně neproflákal. Jsem rád, že jsem u toho byl a že u toho ještě pořád můžu bejt. I když jsem poslední dobou čím dál tím větší introvert, tak celkem bez vážnejch problémů vždycky těch pár dnů v srpnu vydržím s davem.

Letos poprvé bude Trutnov bez Havla a Magora …
Bohužel. Odešli dva velcí náčelníci festivalu. Moc si vážím toho, že jsem byl s nima v ten čas na stejném místě, že jsem je mohl potkat a seznámit se, a že jsem mohl vědět, proč měli festival rádi a co si o něm mysleli. A taky vědět, proč lidi měli rádi je. Oba byli velcí sekáči a frajeři. Je mi smutno, že tu nejsou, a budu mít bez nich ve světě větší prázdno, ale v srdci a ve vzpomínkách mám pro ně místa „habakuk“, tak až se za pár dnů budu spokojeně potulovat po Bojišti, tak jim to tam řeknu.                                                                                  Pavel Cajthaml

OAMF V DATECH
1987 – první ročník se měl konat na soukromém pozemku Martina Věcheta ve Volanově, vše ale zhatila komunistická policie a StB a z festivalu nakonec nic nebylo
1990 – druhý ročník, už oficiálně povolený. Pod názvem Východočeský Woodstock se uskutečnil na Bojišti. Účinkovali např. Kuličky, Psí vojáci a Dáša Vokatá. Hostem byl prezident Václav Havel
1991 – festival se nekonal
1992 – po pauze byl obnoven, a to v reakci na policejní razii při koncertu Psích vojáků
1995 – první netradiční „žánrové“ zpestření jinak spíše rockového mejdanu koncertem Ivana Mládka. Pro velký úspěch se stává tradicí, kterou od Trutnova později okoukali i pořadatelé dalších festivalů
1997 – přijíždí první a dodnes zřejmě největší hvězda - americká skupina Faith No More. Od té doby má festival každý rok jednu zahraniční hvězdu či legendu. I tento prvek postupně okopírovali organizátoři dalších českých festivalů
1998 – festival se nekonal
1999 – v Trutnově zpívá legenda Marta Kubišová
2002 – Waldemar Matuška
2007 – tradiční návštěvník Václav Havel je prohlášen náčelníkem festivalu
2008 – jako host přijíždí herec Pierre Brice, představitel filmového Vinnetoua; organizátor hlásí konec festivalu na Bojišti
2011 – na Trutnovu vystoupil legendární Iggy Pop

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena