Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 20.09.2017
Přesný čas: 07:33 Svátek: Oleg Zítra: Matouš

TRNITÁ CESTA NA FESTIVAL: PIONÝŘI, OKUPANTI, POMOCNÍK VB, POLICAJTI…

článek vytvořen 14. 08. 2012, přečetlo si ho 2309 lidí

Trutnov - Když v roce 1987 Martin Věchet s klukama z Prahy pořádal první festival, tak jsem ho ještě neznal. Bydlel jsem v Praze a o fesťáku konajícím se blízko mé rodné hroudy jsem se dověděl od Svědka, šéfa kapely, v které jsem dřív hrál. Domluvil jsem se s Jirkou Daňkem, kámošem z Hostinného a s Káťou, se kterou jsem žil (a za půl roku si ji vzal), že se sejdeme až na místě. Odjel jsem domů do Horního Maršova a v pátek odpoledne jsem pln očekávání vyrazil.
V Trutnově na křižovatce k Volanovu policajti stavěli auta a chodce a všechny vraceli zpět. Ještě že to tu znám, říkal jsem si, a vzal to kolem školy na Komendě. Před školou jsem nechtěl věřit svým očím. Všude pobíhaly děti v pionýrském. Prodíral jsem se veselým ošátkovaným podrostem a přemýšlel, co za festival mají asi ony. V bezpečné vzdálenosti jsem se vrátil na silnici a měl štěstí, protože tam s náklaďákem stál bývalý spolužák L. M. a ochotně mě vzal do Volanova. Říkal jsem si, tak já na fesťáček, a on, chudák, v pátek odpoledne musí makat. Že tam nebyl coby řidič, ale příslušník pomocné stráže VB, to mi došlo až mnohem později.

Ve vsi jsem neušel ani sto metrů a obstoupilo mě osm uniformovaných a jeden tajnej. Nejdřív mi vynadal, jak jsem se ksakru dostal až sem, a pak řekl, ať vytáhnu vše z kapes. Nikdy jsem nebyl hrdina, ale časté bezdůvodné cajťácké prohlídky mi lezly krkem a naučil jsem se nespolupracovat. Řekl jsem mu, jestli něco chce, ať si poslouží. Zuřivě mi zajel do kapsy a vytáhl občanku, kudlu a kapesník. Průkazka Jazzové sekce malovaná od Káji Saudka zůstala jako zázrakem v kapse. Vyfotili a zapsali si mě a poslali zpátky do Trutnova.



Ale já chtěl na fesťák. Rozhodl jsem se zkusit to znovu, tentokrát větším obloukem kolem kolejí. To, co jsem viděl na cestě Za Vápenkou, vůbec nevypadalo festivalově. Proti mně se valila masa polonahých ztrhaných mužů v bagančatech, většinou asijského vzhledu. Utíkali před vojenským autem, na kterém stál mlčící sovětský oficír a hnal své ovečky do kasáren. Mně se honilo hlavou, co ještě budu muset zažít, než se potkám s Jirkou a Káťou a poslechneme si nějakou muziku. Připlížil jsem se k volanovskému viaduktu, pod kterým příslušníci Veřejné bezpečnosti zastavovali auta jedoucí od Prahy. Dávali pokuty, vyhrožovali a pošklebovali se. Odpískal jsem to a jel za Jirkou do Hostinného. On se vrátil chvíli před tím celý od hlíny. Byl totiž na neschopence, a tak kličkoval mezi policajtama jak zajíc, aby ho náhodou nechytli.

A Káťa? Celý víkend jsem nevěděl, co s ní je (mobily tehdy nebyly). Až v neděli večer v Praze mi vyprávěla, jak byli s festivalovou aparaturou záhy odchyceni a odvedeni k výslechu do toho velkého baráku u autobusáku, co je teď pracovní úřad. Po návratu do Prahy kluci řešili, kdo zaplatí cestu a vypůjčenou dodávku, když se festival nekonal. Káťa už to nemohla vydržet, a tak hodila do placu svou měsíční výplatu s tím, že ji už nikdy neuvidí, přestože se jeden z nich dušoval, že to Charta zaplatí. Asi po půl roce toho kluka náhodou potkala na Národní, on na chvíli odběhl a vrátil se s penězi. Mně se to všechno vrátilo později, a bohatě, vždyť na fesťáku jsem od té doby hezkých chvil s muzikou a s kamarády zažil nespočet.

JEDINÉ DOCHOVANÉ FOTKY Z ROKU 1987


 

Miloslav Klimeš
Trutnovinky.cz
Foto: Štěpán Mádle

čtěte také: ZAVÁNĚLO TO SPIKLENECTVÍM, ŘÍKÁ O PRVNÍM FESTIVALU RADEK LANGHAMMER

VŠUDE BYLI POLICAJTI, ALE MY JSME CÍTILI PODPORU OBYVATEL, VZPOMÍNÁ ČUŇAS


FESTIVAL LONI DOSTAL ZA HLUK POKUTU 150 TISÍC, POŘADATELÉ NEVYLUČUJÍ NĚČÍ POKYN


NA BOJIŠTĚ MÍŘÍ REGGAE Z JAMAJKY, OBJEV Z LEEDSU, ŠPANĚLSKÝ TEMPERAMENT I KUBIŠOVÁ

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena