Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 20.09.2017
Přesný čas: 07:36 Svátek: Oleg Zítra: Matouš
českozpívá

ZAVÁNĚLO TO SPIKLENECTVÍM, ŘÍKÁ O PRVNÍM FESTIVALU RADEK LANGHAMMER

článek vytvořen 11. 08. 2012, přečetlo si ho 4838 lidí

Trutnovský festival je dnes velkolepým svátkem, mejdanem a hudební přehlídkou. Hlavně mu ale nikdo nebrání v jeho existenci, nikdo nepronásleduje organizátory a nezastrašuje návštěvníky. Před pětadvaceti lety se ale něco takové stalo právě ve Volanově. Byl to vlastně festival, který se neuskutečnil. Dodnes na to vzpomíná jeden z organizátorů Radek Langhammer (krycí jméno „lesák“, 47) z Trutnova.

Bylo to ještě za bolševika. S Martinem Věchetem (krycí jméno „otep“) jsme se tehdy pokoušeli pořádat koncerty né právě rudou vrchností oblíbených umělců. Jednou přijel po šichtě ze své kotelny z Prahy s nápadem, že bychom mohli na jeho chalupě udělat festival a mně se ta myšlenka okamžitě zalíbila. Říkal jsem, že by to mohlo být celkem zajímavý dobrodružství, ale Martin zas tvrdil, že to taky nemusí dobře skončit, že z toho může bejt docela „big průser“.

Martin Věchet a Radek Langhammer, spiklenci už o prvního festivalu v roce 1987
Martin Věchet a Radek Langhammer, spiklenci už od prvního festivalu v roce 1987

Po místních knajpách a na tajných schůzkách jsme vše „důležitě a s náramnou opatrností“ konspirativně dolaďovali, přesně tak, jak sme to měli vohráblí z těch partyzánskejch seriálů a filmů, kterýma nás krmili na ČT. Nejvíc se mi na tom zamlouvalo, že to byl jasnej signál protestu vůči soudruhama podporované kultuře a zahnívajícímu stavu připosrané společnosti a opravďovácky to zavánělo spiklenectvím. Kreslili jsme si plánky a moc u toho nemluvili nahlas, protože „otep“ říkal, že i „uši mají zdi“. Bylo to tenkrát pro mě všechno nový, zajímavý a hlavně nadmíru napínavý i když teď se tomu musím potutelně pochechtávat, jaký sme to byli mladí odvážní muži na létajících hrazdách.

V ten vytoužený den, v pátek 4. září 1987, jsem vyrazil na akci na kole. Vzal jsem si baťoh, do něj tři pivka a vezl jsem Martinovi dárek - luk a šípy. Sjíždím kopec do Volanova a koukám, že tam stojí černá auta - volhy a šest set trojky. Zalehl sem a šlápnul do pedálů, ale kousek u odbočky na Martinův pozemek mě doběhli a zastavili.
„Kam jedete?“ ptali se mě.
„Jedu ke kamarádovi na barák,“ řekl jsem.
„Co tam budete dělat?“ pokračovali.
„No co, dám si pivko, opeču buřta a pojedu domů.“
„A nejedete tam, tam na tu hudbu?“ vyzvídali.
„Když tam bude hudba, jen dobře,“ odpověděl jsem.
„No, tak se okamžitě obraťte a jeďte domů, nebo vás sebereme!“
„Proč byste mě sbírali? Jedu za kamarádem!“
„Jak se jmenuje ten kamarád?“
„To je jedno, jak se jmenuje. Je to můj kamarád a jedu za ním.“
„Tak vy nám neřeknete, jak se jmenuje ten kamarád?“

Radek Langhammer
Radek Langhammer

Chvilku mě takhle trápili a posléze tam udělali závoru a dovnitř mě prostě nepustili.
Tak jsem si vzal kolo, obešel to kolem takové stodoly a vrbiček a když už jsem si myslel, že jsem se tam dostal, tak mě šli naproti přímo z toho baráku. Nevěděl jsem, že to jsou policajti, byli v civilu. Říkal jsem si, co to je za divné týpky, ale oni na mne hned spustili:
„Co tady děláte?!“
„Teď jsem támhle vysvětloval, že jdu za kamarádem,“ řekl jsem.
„Za kterým kamarádem?“
„No to je jedno za kterým.“
„Občanku!“ řekl najedenou jeden z nich.

V tu chvíli jsem tušil, že je to v háji. Zkontrolovali mi občanku s větou: „Langhammer! Hmm, to jméno je v seznamu!“
A pak se zeptali, co mám v baťohu. Řekl jsem, že lahváče, ale oni prozíravě nedůvěřovali a chtěli je vidět. Jenže tam byli taky luk a ty šípy s ocelovou špičkou. Významně se na sebe podívali a v jejich očích zažhnuli pekelný plamínky. Z fleku rozhodli, že se jedná o nebezpečnou zbraň s možným účelem případného použití proti jejich zásahu a sbalili mě. Odvezli mě na kriminálku do Trutnova, i s baťohem a šípama. Vedl mě tam nějaký estébák a když mě předával u dveří, tak říkal tomu co u nich stál: „Tak tady máme i někoho se zbraní a to už končí veškerá legrace!“

Ztvrdnul mi úsměv. Co je to tady za hru, napadlo mě.
Když jsem přicházel dovnitř, tak jsem si na chodbě všimnul Čuňase (František Stárek), Hopíka (Pavel Hovorka), Girgiho (Mirek Gábor) a dalších, prostě všech místních „managerů“, který tam na chalupě a kolem ní posbírali. Bylo mi jasný, že je po kultuře.

JEDINÉ DOCHOVANÉ FOTKY Z ROKU 1987




Vzpomínám, jak jsme festival asi dva dny předtím připravovali. Byli jsme ve Volanově posekat trávu, přichystat pódium, postavit záchody a všude s námi chodil Martinův soused. Opékali jsme rituelně berana, narazili si sud s „Krákorou“ a on všude s námi.

„To mám souseda, co?“ říkal „otep“.
„nó dobrý, voe“ souhlasil jsem. Jenže. Ten člověk si to tam s náma všechno dával, pučoval nářadí, popíjel s náma chlazené nápoje a když začala akce, tak u toho souseda doma byli estébáci, u něj ve vikýři kamera a on s nimi! …a točte se pardálové!
„Hele, tvůj dobrej soused je ve vikýři!“ řekl jsme Martinovi ironicky.

Prostě oni díky němu všechno věděli. Vše co se tam dělo za přípravy, kdo a kdy přijede, prostě všechno. To bylo provařený jako blázen.

Radek Langhammer s legendárním Magorem
Radek Langhammer s legendárním Magorem

U výslechu mě drželi asi 6 hodin. Pořád totiž nemohli chytit Martina a mysleli si, že já vím kde je, a že jim to tam prásknu. Na štěstí sem to ale nevěděl, takže i kdybych chtěl… :o)) On se někde schovával. Zásahu velel estébácký major z Hradce Králové, ňákej Cícha a ten pořád chodil vztekle po chodbě sem a tam a lamentoval: „Ten Věchet, to je pěkná svině vychcaná, Vás tady nechá smrdět a sám si venku užívá a vy ho ještě krejete“ a do toho najednou někdo přišel a říkal, že je tady francouzská televize, kterou se podařilo pozvat Čuňasovi do Trutnova, aby si natočili něco vo životě východoevropský mládeže. A začal šrumec! To bylo, jak když píchneš do vos, estébáci byli úplně nepříčetný. Začali lítat po chodbě z dveří do dveří svejch kotců a vyšilovat, jako že zahraniční sdělovací prostředky a to byl pro ně teda fakt hustej čoud… Na Martina v tu chvíli zcela zapomněli a nás začali postupně vypouštět na čerstvej luft.

Na konec sbalili i Martina. „Otep“ byl svázán,chycen a polapen. Naložili ho do vozu a vozili ho po kraji, abychom se náhodou v ten čas někde nepotkali a nenapadlo nás pokračovat v „managerském buřičství“. Barák ve Volanově byl až do neděle pořád obšancovaný estébáky. Volanovský Woodstock se tím pádem vlastně vůbec neuskutečnil. Zbylo tam jedenáct sudů piva, jaká škoda…

Ale byl to první ročník, ať to dopadlo, jak to dopadlo. I když většina organizátorů byla zadržena, návštěvníci vyhoštěni od městskejch bran, barák obsazenej „bengama“ s rudejma vejložkama a pozemek na sračku postříkanej močůvkou.

čtěte také:
VŠUDE BYLI POLICAJTI, ALE MY JSME CÍTILI PODPORU OBYVATEL, VZPOMÍNÁ ČUŇAS

FESTIVAL LONI DOSTAL ZA HLUK POKUTU 150 TISÍC, POŘADATELÉ NEVYLUČUJÍ NĚČÍ POKYN


NA BOJIŠTĚ MÍŘÍ REGGAE Z JAMAJKY, OBJEV Z LEEDSU, ŠPANĚLSKÝ TEMPERAMENT I KUBIŠOVÁ

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena