Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 23.10.2018
Přesný čas: 01:30 Svátek: Teodora Zítra: Nina

LEGRAČNÍ PÍSNĚ MI NIKDY NEŠLY, ŘÍKÁ ZPĚVÁK A KYTARISTA PEPA LÁBUS

článek vytvořen 14. 03. 2012, přečetlo si ho 3493 lidí

Trutnov - Když se řekne Pepa Lábus, většina lidí si vybaví člověka s brýlemi a kytarou. Není divu. Od roku 1984 s vytrvalostí a železnou pravidelností vystupuje coby folkař na festivalech a hraje po hudebních klubech. Těžko najdete v našem okrese jinou podobnou „trvalku“. Letos navíc slaví malé jubileum. Jeho kapela Pepa Lábus a SPOL existuje už 15 let.
S kým a proč jsi vlastně skupinu tehdy založil?
Po letech vystupování s kytarou mi v roce 1996 vyšlo první, tehdy ještě sólové CD Morana. Krátce poté se ke mně připojil houslista Slávek Forman a vystupovali jsme jako duo. V roce 1997 se k nám přidal baskytarista Tomáš Nýdrle, který se mnou hraje doteď, a to trio se už jmenovalo Pepa Lábus a SPOL. Pořád to ještě ale byla vyloženě folková hudba. Postupně přibývali a odpadali různí další muzikanti, až se to před několika lety stabilizovalo pod stejným názvem do současné pětičlenné sestavy, se kterou hrajeme takový specifický styl rocku s vlivy world music a folku. Důvod založení dua, potažmo kapely byl ten, že se skupinou je hudba pestřejší a barevnější, než když hraji sám s kytarou a už tam pak také jde o víc, než jen o texty, i když ty jsou i v současnosti nejdůležitější.



Nebývá časté dát skupině název podle jejího lídra. Proč jste to udělali a čí to byl nápad?
To vychází z toho, že před založením kapely jsem zhruba 12 let vystupoval sám coby písničkář a vyšlo mi pod mým jménem CD, takže už se o mně trošičku vědělo. Dát kapele název bez mého jména by znamenalo začínat úplně od začátku. Navíc to tak neobvyklé není, existuje například Ivan Hlas trio, Vlasta Třešňák band a spousta dalších „bandů“ v názvu za jménem frontmana. Další zajímavostí je, že se to nepíše spol, nýbrž SPOL, jelikož to je zkratka „sdružení přátel okolo Lábuse“ - to vymyslel náš bývalý kytarista Jaromír Ticháček.

Zdá se, že být nositelem příjmení Lábus je výhoda. Je to tak? Jde pak život snadněji či ne?
Spíš bych řekl, že nevýhoda. Hlavně v mých začátcích totiž přišlo občas na můj koncert několik lidí v domnění, že jdou na Jiřího Lábuse. Ten mi ale o mnoho let později při několika našich společných pořadech s názvem „Lábus a Lábus“ prozradil, že se mu to několikrát stalo též.

Folk možná víc než jiné hudební styly klade důraz na texty. O čem jsou tvoje písně nejčastěji? Co tě pro jejich psaní inspiruje?
Moje texty jsou lyrické, nikoli epické. Převažuje lyrika přírodní, ale občas se v nich objeví i ta milostná. Inspiruje mě hlavně právě příroda a její pradávná mystická síla a energie, atmosféra a různé pocity a nálady, které z ní cítím. Písničkářský humor ve svých skladbách nemám. Legrační písně mi nikdy moc nešly.

Je některá píseň napsaná vyloženě „ze života“?
V podstatě všechny. Ty zaznamenané emoce a pocity jsou prožité.

Co pro tebe vlastně hudba znamená?
Je to můj největší celoživotní koníček. S obživou to samozřejmě nemá nic společného, všichni z kapely chodíme do práce, takže hudbu dělat chceme, nikoli musíme, a to je velký rozdíl. Bez tvoření, poslouchání a sbírání hudby si to opravdu nedokážu představit.

Hudba se v posledních letech hodně změnila. Podléhá módním trendů nebo jim vlivům i folk Pepy Lábuse?
Chci hlavně zdůraznit, že s kapelou už celkem dlouhou dobu nehrajeme folk, ale specifický rockový styl, ve kterém jsou patrné kromě vlivů world music i stopy folku. Tím jsem možná odpověděl na tuto otázku.

S trutnovskou hudební scénou byly dříve spojeny kluby (End, New End). Proč podle tebe nyní ve městě nejsou?

End byl legenda, ale existoval začátkem devadesátých let, kdy byl po pádu zrůdného komunistického režimu po koncertech hlad, protože bolševici je neumožňovali. Když už se zájem zmírnil a End skončil, žádný klub tu nebyl a lidé kvůli tomu nadávali. Když ale vzniknul New End, titíž lidé se kvůli tomu radovali, ale na koncerty nechodili. Klub tudíž pro nezájem veřejnosti zanikl. Je v tom možná nějaká přesycenost i lenost. Trutnovská veřejnost však alespoň hojně chodí na festivalové akce, které tu naštěstí jsou - Webrovkafest, Jazzinec, Open Air atd. Věřím, že i v této době znamená živá hudba daleko víc než jakýkoli záznam.



Který z tvých koncertů či veřejných vystoupení ti nejvíc utkvěl v paměti a proč?
Těch bylo víc. Většinou šlo o vystoupení na velkých festivalech před početným publikem, když si vytleskalo přídavek. Nebo naopak některé polosoukromé komorní festiválky na krásných místech.

A jak vzpomínáš na veřejné vystupování (hru i projevy) před davy lidí v listopadu a prosinci 1989?
Nedá se to popsat. Kdo nezažil, nepochopí. Bylo to nejhezčí období mého života. Tím myslím i několik let, která po listopadu 1989 následovala.

Lidé tě znají rovněž jako rozhlasového moderátora. Jak si k té profesi přišel?
V Trutnově jsem doma a jsem tu v podstatě každý víkend, ale už od roku 1994 jsem přes týden v Praze. V polovině roku 2002 došlo ke snižování stavu v mém předchozím zaměstnání. Na začátku téhož roku začalo vysílat rádio Beat. Měl jsem zkušenosti z první půlky devadesátých let jako moderátor rádia Černá hora. Šel jsem se tedy ucházet o práci. Moderátorské pozice byly obsazené, ale zrovna odcházel zprávař, tak mi to nabídli. Na mou námitku, že jsem to niky nedělal, mi řekli, že se to naučím. V září to tedy bude 10 let, kdy jsem tam nastoupil.

Stíháš toho docela hodně - jsi ale víc muzikant, zpěvák, skladatel nebo rozhlasový moderátor? Ve které z těch profesí se cítíš jako doma?
To rádio Beat beru jako obživu, která mě po všech stránkách nesmírně baví. To ostatní je - jak už jsem říkal - koníček. Navíc jsem ještě v Praze zhruba rok členem čtrnáctičlenného hudebního tělesa Totem's. Tam zase jen zpívám, ale tentokrát jako jeden z mnoha - jsme tam 3 zpěváci a 4 zpěvačky. Jako jediní na světě hrajeme styl hard tramp, texty píše Vlasta Třešňák, hudbu Honza Volný a je to velká legrace a cirkus.

Pavel Cajthaml
Trutnovinky.cz

Foto: www.konstantin.cz

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena