Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 13.08.2022
Přesný čas: 14:03 Svátek: Alena Zítra: Alan a Sylva

ČLOVĚK JE VŽDY TROCHU V NEJISTOTĚ, ŘÍKÁ ÚSPĚŠNÝ MUSHER RADEK HAVRDA

článek vytvořen 05. 02. 2012, přečetlo si ho 3133 lidí

Trutnov - V Alpách vyhrál v lednu náročný závod psích spřežení La Grande Odyssée 2012 a rázem se stal na několik dnů nejobletovanějším musherem Evropy. Televizní štáby za ním jezdily ráno, v poledne i večer. Není divu. Závod totiž vyhrál už podruhé. Podruhé během čtyř let vypálil rybník severským favoritům, kteří mají mnohem lepší tréninkové podmínky - Radek Havrda - osmatřicetiletý musher z Vlčic.

Užíváte si mediální slávu?
Ne. Beru to jako nutné zlo. Nijak se v tom nevyžívám, necpu se před kamery. Nikoho z novinářů neodmítnu, ale ani je sám neobvolávám a nenabízím se, aby si mě třeba přišli natočit.

Jaké byly vaše první pocity po vítězství?
Byla to hlavně velká úleva. Měl jsem určitý psychický blok z toho, že jsem loni těsně před cílem vzdal. Takže jsem byl letos trochu nahlodaný, jestli to nedopadne podobně. Ale zvládli jsme to. Jsem šťastný a rád, že u toho byla moje rodina.

 
Radek Havrda si přivezl z Alp dřevěnou trofej za prvenství v náročném závodě La Grande Odyssée

Na Odysseu jste se chystal rok. Nezapochyboval jste o sobě během přípravy nebo závodu?
Člověk je vždy trochu v nejistotě. Měl jsem určitě dost krizí, kdy jsem si říkal, že toho nechám. Taky jsem uvažoval, že bych psy prodal a měl od všeho pokoj. To bylo vždy, když jsem byl unavený. Dvakrát třikrát během tréninku se taková krize dostaví. To už je téměř stabilní, i když před letošní Odysseou jsem těch krizí měl méně než v předchozích letech.

Jak jste mohl vyhrát závod v Alpách, když tady u nás nebyl při vašem tréninku skoro žádný sníh?
Trénujeme tvrdě, ale jinak. Když napadne sníh začátkem prosince, máme na sněhu maximálně čtyři týdny. Podle toho ladíme tréninkový plán. Třeba Slovák Miloš Gonda, který žije ve švédské Kiruně, 200 km za polárním kruhem a skončil na Odyssée druhý, si stěžoval, že letos trénoval o šest týdnů méně na sněhu než loni. O tom se nám může jenom zdát, my ani šest týdnů v kuse netrénovali na sněhu.

Kdy jste vůbec poprvé slyšel o Odyssee?
V roce 2005. Honza Čapek z Kocléřova se tam chtěl jet podívat. Já se mu smál, protože tam byla spousta legend a známých jmen a už jsem viděl, jak vedle světových musherských osobností, třeba z Aljašky, bude napsáno Jan Capek - Ptaci domky. Dnes to musím vzít zpět. Za dva roky přišla nabídka, jestli to někdo z Čech nechce jet. Já v tu dobu vyhrál dvakrát Šediváčkův long a Ledovou jízdu, tak mě vybrali. Navíc mě povzbudilo, že jsem tady na Šediváčkovi porazil v jedné etapě Švýcara Emila Inauena, který už na Odysseu jezdil. Dodalo mi to sebevědomí.

Jak se vaše tehdejší představy o závodě lišily od reality?
Když jsem tam odjížděl úplně poprvé, tak jsem de facto neměl žádné informace. Když tam člověk přijede, tak to prostě nečeká. Kopce tam jsou obrovské. I když to někomu co nejvíc barvitě popíšete, tak když tam pak přijede, tak je v Jiříkově vidění. Člověk si většinou v první etapě říká: Co tady dělám? Proč tady jsem? Prostě vám to tam přijde jako nesmysl, jezdit do takových kopců. A že je to blbost.

 
Radek Havrda se svojí smečkou. Psi důvěřují jemu, on důvěřuje jim. Okolo domu sice nemá plot, psi ale pozemek nikdy neopustí. Znají od páníčka, kde je hranice

Máte čas během závodu koukat se a kochat se okolní přírodou?
Moc ne, většinou si to prohlédnu až po závodě na nějakých videích. Ale je pravda, že alpské scenérie jsou nádherné. Většinou ale má člověk tmu před očima, nedostatek kyslíku, prostě dřina obrovská. Mont Blanc jsem si prohlédl fakt jen krátce, takové věci si tam člověk moc neužije.

Etapy mívají od 50 do 90 kilometrů. Kolikrát v jejím průběhu zastavíte? Třeba když si potřebujete odskočit…
Malou potřebu mám naučenou za jízdy, podobně jako třeba cyklisti. Spřežení zastavuju snad jedině, když se psi zamotají do lajny nebo když jim dávám masovou svačinku. To je otázka dvaceti třiceti sekund, maximálně do minuty zdržení. Pití jim nedávám, oni si nachytají sníh. V některých těžších etapách jsou veterinární kontroly, kde se na dvě minuty povinně na vyhrazeném místě zastaví, veterináři zkontrolují psy, jestli nejsou dehydrovaní nebo zranění a pak se jede dál.

Už loni jste přiznal, že máte nejhorší fyzičku v týmu. Letos to bylo znovu. Jak je to možné?
Vždycky mám obrovské plány, jak budu trénovat, abych to pak nekazil psům. Většinou i trochu začnu, ale jak se navyšují tréninkové dávky pro psy, tak se to nedá stíhat, upouštím od toho. Loni na podzim jsem dostal chřipku a po krátkém výpadku už jsem se zpět ke svému tréninku nedostal. Není to v mých lidských silách.


Vítěz Odyssey Radek Havrda (v červeném) v cíli s pomocníky (handlery) Lubošem (vlevo) a Danem (vpravo). Uprostřed stojí ředitel závodu Dominique Grandjean

A jak psi vědí, kdy a kam mají zatočit?
Pro zatáčky máme speciální povely: Ho (doleva) a Dží (doprava). Když chci, aby šli víc doprava, zařve se hodně Dží nebo se opakuje povel tak dlouho, než zatáčku udělají, jak potřebuju. Myslím, že to zvládají, za celou Odysseu jsme odbočili špatně asi jen třikrát.

A proč právě Ho a Dží a ne nějaké české výrazy?
Je to o intonaci těch slov. Vlevo nebo vpravo jsou hodně podobné, to by mohlo pejsky mást. Hó a Dží jsou zřetelně odlišné. Pes to snadno pochopí.

Stalo se vám někdy, že už psi byli v zatáčce a vy jste do ní ještě ani neviděl?
To je na Odyssee zcela běžné. Byla tam dokonce serpentiny, a byly tak krátké, že když já jsem byl se saněmi teprve před zatáčkou, tak lídry už jsem měl dokonce za druhou zatáčkou.

Když jste tak úspěšný, nenapadlo vás zkusit i jiné evropské závody?
Láká nás Norsko, ale je to o penězích. Stojí to strašné finance, je to dražší než Alpy. Navíc bych musel nyní, po návratu z Odyssey ještě zintenzivnit trénink, abych v Norsku mohl jet. To teď nejde.





Proč nevidíme na fotkách z Odyssey ony huňaté psy, jako ve filmech?
Lidé mají s romantikou Severu spojené malamuty a sibiřské husky. Dost musherů je mělo, ale hodně jich nakonec přešlo k rychlejším a pracovitějším plemenům jako jsou alaskan husky a evropských saňových psů. Potvrzuje se totiž, eskymácká pravda, že malamuti jsou sice super úsporní na krmení a odolají velkému mrazu, ale jsou hrozně pomalý.

Jakou nejvyšší rychlostí na Odysse jste jel?
Samotného mě to překvapilo. Sjezdy v Alpách jsou brutálně rychlé, takže jsme se tam jednou dokonce řítili, proti naší vůli, 44 kilometrů v hodině. Ale to bylo maximum z kopce. Po rovině jsme jeli průměrně asi tak 23 kilometrů. Do kopce pak asi 5 kilometrů v hodině.                                                                  Pavel Cajthaml, foto: Jiří Jahoda

RADEK HAVRDA
- věk 38, ženatý, má dvě dcery
- povolání Geodet
- patří mezi nejúspěšnější české mushery
- dvojnásobný vítěz La Grande Odyssée (2009 a 2012)
- v roce 2007 vítěz kratší verze La Grande Odyssée
- dvakrát vyhrál Šediváčkův Long 333 (2005 a 2006)
- třikrát triumfoval v Ledově jízdě (2006, 2007 a 2009)
- je ředitelem Ledové jízdy, závodu psích spřežení v Krkonoších


Další související článek:
MUSHER RADEK HAVRDA TO DOKÁZAL. VYHRÁL ZÁVOD PSÍCH SPŘEŽENÍ V ALPÁCH

 

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena