Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 20.09.2014
Přesný čas: 09:56 Svátek: Oleg Zítra: Matouš

MILUJI SVOJI PRÁCI, ŘÍKÁ VALENTIN KORNĚJEV, TVŮRCE REPLIKY PARNÍHO STROJE

článek vytvořen 28. 12. 2011, přečetlo si ho 1978 lidí

Trutnov - Když zlatník Valentin Kornějev v osmdesátých letech potkal v Moskvě Češku z Úpice, která tam studovala, netušil, že si ji vezme za ženu a pak se přestěhuje do Čech. Stalo se a žije tady 20 let. V Trutnově si otevřel zlatnickou dílnu.
Jeho „majstrštykem“ jsou stříbrná replika parního stroje a filigránské vejce á la Fabergé. Podkrkonoší mu učarovalo a do Ruska se už vrátit nechce. „V Úpici máme hrobku a tam se nechám pohřbít,“ říká rozhodně.

Kolik roků žijete v Trutnově?
Do Čech jsme přijeli 16. září 1990. Moje žena, která pochází z Úpice, studovala vysokou školu v Moskvě a tam jsme se poznali. Žili jsme spolu čtyři roky a pak jsme se vzali. Když skončila školu, odjeli jsme do Čech. Sedm let jsme byli v Úpici a v Trutnově bydlíme třináct roků.



Kde jste žil předtím? Čím jste se živil?
Žil jsem v Moskvě a pracoval v televizním studiu v Ostankinu. Zpočátku jsem stavěl dekorace, potom vyráběl makety, které byly nutné do filmů. Pak jsem dokončil vysokou školu a pracoval asi šestnáct let jako návrhář interiérů.

Proč a kdy došlo k rozhodnutí, že odejdete do České republiky?
Moje žena Pavla tam nechtěla zůstat. Paradoxní je, že ona tam v současné době pracuje pro jednu českou firmu, která tam má pobočku. Já jsem doma s dětmi.

Jak vás Češi přijali?
Přijali mě dobře. Když někdo mluví o nacionalismu v Čechách, moc tomu nevěřím. Aspoň mě se to nijak nedotklo. V životě mi tady nikdo neřekl nic špatného.



Co jste tady od začátku dělal?
Na začátku jsem tady nikoho neznal. Neměli jsme moc peněz, tak nás trochu podporovala tchyně. Mně bylo 39 let a řekl jsem ženě, že musíme něco vymyslet. Tak jsme si v Úpici otevřeli zlatnictví. V té době bylo strašně moc práce. Nikdo s opravami nemusel nikam jezdit. Sedm let jsem tam pracoval, ale ke konci ubývalo zákazníků. Proto jsme se přemístili do Trutnova, kde jsem si otevřel nové zlatnictví.

Proč zrovna tento obor? Jste vyučený zlatník?
Jsem umělec přes kovy, mám na to vzdělání. Umím dělat se vším, co nějak souvisí s kovy.

Kromě toho vyrábíte různé věci ze stříbra. Co konkrétně?
Dělám všechno. Zbraně, prstýnky, přívěšky, parní stroje, zdobné kazety, konvice, talíře a podobně. Jeden parní stroj mám tady vedle ve starožitnictví. Je to stříbrná replika z roku 1912. Jde o velmi jemnou práci a pracoval jsem na něm více než měsíc. Parní stroj je plně funkční. Netvořil jsem ho ale na zakázku, aby mě netlačil čas. Mám rád klid na práci. Je hotový, tak ho třeba někomu nabídnu. Dělal jsem také vejce s kočárem. Podobné jako tvořil kdysi proslulý klenotník Fabergé. Tato velmi jemná práce trvala celý rok. Není to replika a nedělal jsem to jako Fabergé, ale po svém, s vlastní fantazií. Mám na to nástroje, používám i mikroskop. Kromě toho čas od času maluji obrazy, ale nikde je nevystavuji.



Vaše práce je tedy koníčkem?
Dá se to tak říct. Miluji svoji práci. Kdyby tomu tak nebylo, už bych dávno skončil, protože na nějaké velké živobytí to není.

Prý ještě trénujete bojové sporty?
Bojové sporty dělám celý život. První bylo karate. Začal jsem s ním v roce 1974 a jsem držitelem černého pásu. Potom jsem dělal instruktora a při tom potkal učitele kung–fu. Od roku 1980 se věnuji tomuto sportu. V Trutnově mám v Lokomotivě oddíl.

Proč jste se dal na bojové sporty?
Vždycky jsem byl malý, každý mě mlátil, tak jsem se chtěl ubránit. Nikdy se ale neperu. Mám děti a nechci, aby se něco stalo.



Když jste k nám přišel, nepředhazovali vám lidé okupaci v roce 1968?
Když jsem přišel do Čech, mluvil jsem jenom rusky. Rychle jsem to chtěl změnit a začal se učit česky. Ten ruský přízvuk ale zůstal. Když jsem přišel někam do hospody, tak tam mi samozřejmě okupaci občas předhazovali. Co jsem ale mohl dělat. Já jsem ty vojáky do Československa neposlal.

Jak ji vnímáte vy?
Myslím, že to byla chyba. Když jsem přišel do Trutnova a viděl tady sovětské vojáky, nelíbilo se mi to. Naštěstí brzy po tom odešli.

Čím se liší Češi od Rusů?
Češi jsou úplně jiní. Jsou klidní a inteligentní. Rusové se ještě trochu stydí a v některých místech země jsou lidé zaostalejší. Jsou ale velmi šikovní a přátelští.




Vracíte se někdy do Ruska?
Ne, nejezdím tam. Za celou dobu, co jsem tady, tak jsem v Moskvě nebyl. Akorát před dvěma lety jsem byl ve Volgogradu na rybách.

Po rodné zemi se vám tedy nestýská?
Pochopitelně se mi stýská, ale nemám čas se tam vypravit. Děti byly malé a byly různé další věci, které tomu bránily. Rozhodl jsem se však, že příští rok do Ruska určitě pojedu.

Máte tam rodinu?
V Rusku mám dceru a patnáctiletého vnuka. Navíc tam nyní pracuje moje žena, která tam má i firemní byt. Nemusím proto nic hledat a klidně můžu vyrazit.



Co konkrétně v Moskvě vaše žena dělá?
Pracuje pro firmu, která z Čech dováží komponenty pro barvy na kůži pro různé podniky. Moc často domů nejezdí, nejde to. Teprve nedávno po dvou měsících strávila deset dní doma.

Kolik máte děti? Co dělají?
Máme dvě holky. Jedné je dvacet, druhé třináct. Starší Věra kdysi tančila a byla v tom dobrá. Teď studuje v Ostravě školu zaměřenou na francouzskou ekonomiku. Momentálně je na půlroční stáži v Nancy ve Francii. Mladší dcera Pavlína chodí na gymnázium a jezdí na koni parkur.

Jak se vám líbí a žije v Trutnově?
Do velkého města už bych jít nechtěl. V Trutnově se mi líbí a život v něm mi vyhovuje. Je tady všechno, co člověk k životu potřebuje, není tedy důvod jít někam jinam. Jsem spokojený.

Máte tady kamarády?
Dříve jsem jich měl více. Těch skutečných přátel, kteří jsou spolehliví a ochotní pomoci, je samozřejmě vždycky méně. Existují ale a nestěžuji si.
 
Co byste chtěl ve svém oboru v nejbližších měsících dokázat?
Chystám se vyrobit ještě jeden parní stroj. Rád bych také vytvořil další vejce. Začnu s tím v zimě, kterou nesnáším. Rád v tom období sedím a pracuji v dílně.

Plánujete, že byste se do Ruska někdy vrátil natrvalo?
Ne, už se nikdy natrvalo nevrátím. Žiji tady rád. Navíc máme v Úpici hrobku a tam se nechám pohřbít.


VALENTIN KORNĚJEV
- narodil se 18. listopadu 1951 na Ukrajině
- je ženatý, s manželkou Pavlou má dvě děti
- vystudoval vysokou školu v Moskvě
- profesí je zlatník
- věnuje se bojovým uměním
- dvacet let žije v Trutnově


Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
Foto: Dušan Mihalečko

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena