Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 20.09.2017
Přesný čas: 07:37 Svátek: Oleg Zítra: Matouš

PŘED 21 LETY OD NÁS ODEŠLA SOVĚTSKÁ ARMÁDA. PODÍVEJTE SE NA FOTO A VIDEO

článek vytvořen 06. 08. 2011, přečetlo si ho 5304 lidí

Trutnov - Před jedenadvaceti lety skončil „dočasný“ pobyt sovětské armády v Trutnově. Ve středu 1. srpna 1990 opustila dělostřelecká jednotka město prakticky bez zájmu veřejnosti. Dnes je tato významná událost téměř v zapomnění. Přečtěte si, jak skutečně odchod probíhal? Co mu předcházelo? A co po vojácích zbylo?
PETICE: ODEJDĚTE RYCHLE!
Vojsko z východní velmoci se dostalo do Československa při nechvalně proslulé invazi v srpnu 1968. Nechtěnou socialistickou výpomoc před údajnou kontrarevolucí Trutnované tehdy ocenili hořícími barikádami, proslulým stržením tanku z památníku před národním výborem a protesty, o kterých se hovořilo až v Moskvě. Když padl komunismus, byl rychlý odchod Sovětů prvním požadavkem místních lidí. „Trutnov byl citlivým bodem okupačního úsilí v roce 1968. Přítomnost Sovětů byla velice nelibě nesena místní občany, proto byl zájem, aby odešli co nejdříve,“ potvrdil historik a tehdejší člen Občanského fóra Vladimír Wolf.

 
Proměny křižovatky u kina. Zatímco v roce 1968 tam hořela barikáda (menší foto), v roce 1990 tam projížděla vojenská technika bez protestu trutnovských občanů

O plánovaném odchodu vojsk se začalo jednat sotva pár týdnů po sametové revoluci. Snaha dostat armádu z města byla obrovská. „Na jaře 1990 se trutnovská veřejnost na výzvu Občanského fóra zasadila, aby se vše urychlilo. Po celém okrese se podepisovaly petice. Na ulicích, v továrnách, prostě všude. „Podepisovali se tisíce lidí, to bylo mínění opravdu všeobecné. O to vyhraněnější, že naše město si svoje prožilo v roce 1968,“ řekl Wolf. Trutnov byl nakonec mezi prvními českými městy, odkud posádka odešla. Dokonce se povedlo vyjednat, že odešli výrazně dříve, než se původně počítalo. Poslední sovětský voják přitom opustil československé území až 21. června 1991, tedy skoro o rok později.

LOUČIT SE NEBUDEME
Způsob, jakým armáda z města odešla, ostře kontrastuje s intervencí v roce 1968. Ohlášený a dobře organizovaný odjezd Sovětů v roce 1990 se odehrál bez zájmu místních obyvatel. „Už to nebyla hlavní událost. Lidé mysleli na úplně jiné věci, například na volby. Navíc byla doba letních prázdnin. Prostě už s tím obyvatelé nechtěli mít nic společného. Jen pravověrní komunisté odjezdu litovali, uspořádali dokonce několik soukromých večírků,“ uvedl Wolf.

„Nevítali jsme Sověty v roce 1968, takže jsme se s nimi ani neloučili. Na jejich odjezd se přišlo podívat jen pár zvědavců,“ vysvětlil Vlastimil Šubrt, tehdejší předseda Okresního národního výboru (ONV). Mezi „zvědavce“ se kromě novinářů počítal také Jiří Jahoda, jeden z mála místních fotografů, který událost zachytil na černobílých snímcích. „O odjezdu Rusů jsem se dozvěděl téměř na poslední chvíli. Ale považoval jsem to za velkou věc. Chtěl jsem z toho udělat fotoreportáž,“ prohlásil.

DOBOVÉ VIDEO S ORIGINÁLNÍM ZVUKEM A KOMENTÁŘEM


Proto si 1. srpna přivstal a vydal se v pět hodin ráno na železniční nádraží. Tam už část vojenské techniky byla připravena k naložení na vagóny. Sověti se totiž začali přesouvat z kasáren ještě za tmy. Šlo o desítky samohybných děl a nákladních aut. „Byla toho spousta. Poprvé v životě jsem se k tomu dostal tak blízko. Když jsem stál u té obrovské hmoty, ohromilo mě to, až mrazilo. Když to nastartovali a popojížděli s tím, byla to obrovská síla,“ vyprávěl Jahoda.

Fotografování mu nakonec u armády „prošlo“ bez komplikací. „Měl jsem strach, jestli mi Rusové nebudou dělat problémy, hrozit mi, ale nakonec byli ochotní i pózovat. Nikdo mě nevyháněl, fotil jsem celkem v klidu,“ sdělil a ukazuje přitom na detailní snímky těžké techniky, kterou vojáci přesouvali na vagóny. „Docela dramatická je fotka, na které táta drží své dítě za ruku. Ten chlapec z toho musel být vyvalený, když to všechno viděl,“ popsal snímek, který se dostal na titulní stranu našeho magazínu.



 
Trutnovská posádka patřila po 914. dělostřelecký pluk. K dispozici měla desítky samohybných děl (pro našince "tanky") Akacia ráže 152 milimetrů s dostřelem 18 kilometrů, bojovpu hmotností 23 tun a šestičlennou obsluhou

MĚLI STRACH, CO S NIMI BUDE
Bojová technika 1. srpna 1990 brázdila město. Na křižovatkách stáli vojáci, kteří řídili dopravu, ulice Na Struze (tehdy ještě s kostkami místo asfaltu) se otřásala pod pásy tanků a koly plně naložených nákladních aut. Vše vyjíždělo z kasáren, tedy z místa, kam se drtivá většina Trutnovanů do té doby nedostala. Nikdo z Čechů vlastně nevěděl, kolik sovětských vojáků v nich žije, kolik techniky a zbraní v ní skutečně je. „Ta čísla nevěděl nikdo, oni je nikdy nechtěli říct. Vím, že se spekulovalo mezi osmi sty až dvěma tisíci. Při odchodu někde zaznělo, že jich snad mělo být dvanáct set,“ naznačil Šubrt.

Zatímco řadoví sovětští vojáci (prezenční služba trvala tři roky) prožívali odchod relativně klidně, vojákům z povolání moc do smíchu nebylo. Evidentně se jim od nás nechtělo. Na poměry v tehdejším východním socialistickém bloku totiž měli v Československu téměř luxusní život. „Ne, že by tady měli úplně pohodovou vojnu. Oni hlavně nevěděli, co s nimi bude. Například plukovník Kutorlanov, který byl velitelem trutnovské posádky, vůbec netušil, jaký bude jeho další osud. Byl to Ukrajinec. Sovětský svaz se pomalu rozpadal a on nevěděl, co dál,“ uvedl Vlastimil Šubrt. Později se potvrdilo, že v Rusku pro některé vojáky přijíždějící z Československa neměli ani ubytování. 



100 POSTELÍ V JEDOM POKOJI
Šubrt, coby tehdejší předseda ONV, byl jedním z prvních civilistů, který se do kasáren vůbec dostal. Měl totiž za úkol převzít areál od armády. „Moje kardinální vzpomínka byla na jejich ubikaci. Poprvé v životě jsem tam viděl trojpalandy (tři postele nad sebou - pozn. redakce) nacpané tak, že i já jako štíhlý člověk jsem jen těžko prošel uličkou mezi nimi. V té místnosti bylo ubytováno asi 90 nebo 100 lidí a přestože tam zrovna nikdo nebyl a větralo se, byl tam strašný vzduch. Kamarád a pozdější našeho města Gustav Hillebrand mi pak řekl, že za mlada byl jako voják ubytován ve stejné místnosti trutnovských kasáren a že jich tam bylo tehdy šestnáct,“ doplnil Šubrt.

Také z dalších dvou lokalit, které národní výbor přebíral od armády, měli Trutnované neobvyklé „zážitky“. „Jeden z takových případů bylo přebírání bytovek u kasáren. Něco tak vybydleného a smrdutého jsem nezažil. A to tam žila sovětská smetánka, to byly byty důstojníků!“ řekl Šubrt. Dalším místem byl areál ve Volanově, kde měli muniční sklady a bunkry a kde právě vykopávali uskladněnou munici. „Bylo toho strašně moc, až z toho šel strach. Měl jsem divný pocit. Podle toho, jak to bylo strážené, tak se to možná ani nesmělo fotografovat. Ale já jsem zvyklý moc se neptat, a hodně fotit,“ zdůraznil Jahoda.



VLAK KONEČNĚ ODJEL
Klidný přesun z kasáren na nádraží vyvrcholil odjezdem. Vlak s vojenskou technikou vyrazil z trutnovského vlakového nádraží ve středu 1. srpna 1990 ve večerních hodinách. Soupravě plné pásových transportérů a samohybných děl vyhrávala na cestu vojenská kapela. Jakási sovětská minidechovka měla dodat odjezdu slavnostní ráz. Místo toho působila sklesle, oprýskané trumpety a vyšisované uniformy vojáků vypadaly mnohem hůř než naleštěné a dobře opečované tanky. „Do Ruska nejprve odváželi materiál, hlavně děla, náklaďáky a bojovou techniku. Teprve potom osobními vlaky odcestovali i samotní vojáci,“ dodal Vlastimil Šubrt.

Úplný odchod sovětských vojsk z Trutnova se datuje až k 8. srpnu. Tehdy došlo u kulatého stolu k úplnému konečnému vyrovnání mezi oběma stranami.



FOTOGALERIE ZDE

Pavel Cajthaml
Trutnovinky.cz
Foto: Jiří Jahoda
Video: z archivu Vojty Lábuse

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena