Můj počítač je můj ateliér. Stojí doma na stolku a snad kromě pár programů se ničím neliší od těch vašich. Při práci se do něj ale zavírám na hodiny a hodiny úplně stejně jako do toho ateliéru klasického, vonícího barvami.
Ano, i něco takového by se dalo říct, ale ne doslova… Během studia v ateliéru Michala Bielického na AVU jsem přišla na chuť novým technologiím, které mě vždy lákaly. Štětec a barvy jsem však vyměnila za monitor a myš hlavně proto, že malba pro mě přestala být vhodným jazykem vyjádření. Našla jsem pro sebe polohu mezi novými médii a klasickým závěsným obrazem, která mě nejen baví, ale nejlépe prezentuje způsob mého uvažování.
Jak jste se dostala k umění? Vyrůstala jste v uměleckém prostředí?
V uměleckém prostředí jsem nevyrůstala, ale od malička mě bavilo kreslit a malovat a moji rodiče mě v tom podporovali. Od školky jsem navštěvovala Základní uměleckou školu a po vzoru mého tehdejšího učitele pokračovala v dalším studiu na Střední škole keramické. V Bechyni jsem se seznámila s panem PaeDr. Svobodou, který mi otevřel cestu ke konceptuálnímu umění… pak následovala Akademie, Prof. Knížák a Prof. Bielický. Celá moje cesta k umění je založena na setkávání se lidmi, kteří mě svou fascinací uměním ovlivnili.
Studovala jste na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Milana Knížáka a prof. Michaela Bielického. Jak byste hodnotila léta strávená na této škole?
Léta na Akademii byla krásná. Trochu naivní, idealistická, ale intenzivní a svobodná. Někdy to přirovnávám ke květinám ve skleníku, které si nepřipouští, že budou nakonec přesazeny do záhonu a adaptace nebude jednoduchá. Nikdy bych však neměnila, studia na Akademii mě naučila samostatně uvažovat, rozhodovat se a svá rozhodnutí si obhájit.
Máte pracovní zkušenosti s mnoha galeriemi. Pracovala jste například v GPS Art Gate, Futuře, Galerii Václava Špály a nakonec i v Langhans Galerii Praha. Přibližte nám současnou uměleckou českou scénu z pozice umělkyně a galerijní manažerky. Prodává se mladé umění?
Je obecně doba vstřícná k mladému umění?
Ano, myslím, že mladým umělcům je dáván větší a větší prostor a mají v současném umění silnou pozici. Přesto je však nepopiratelným faktem, že většina tuzemských sběratelů a investorů stále dává přednost zavedeným jménům a osvědčeným kvalitám před investicemi do mladého umění. Trh se současným uměním se však pozvolna, krok za krokem, buduje i u nás.
Mariana Jůdová absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze. Patří k mladé generaci autorů, jejichž tvorba je inspirována nejrůznějšími symboly popkultury a novými technologiemi. Ve svých tištěných obrazech se zdánlivou lehkostí kombinuje různé hračky, nápisy, květiny, zbraně, planety či další subjekty, které vzhledem k jejich uspořádání v nečekaných estetických kombinacích dešifrujeme až při podrobnějším pohledu. Ze zbraní je vytvořena designová zahrádka, z hraček lebka, z květin naopak zbraně, a z virů dopravní značky. Jako by někdo uklízel internetový odpad a vytvářel z něj pořádkumilovný kaleidoskop. Tvorbě výše zmíněných tisků předcházela výroba pracných výšivek s erotickými motivy japonského komiksu manga. Mariana Jůdová vědomě pracuje s podprahovými účinky reklam a do bezproblémových líbivých nabídek vkládá hrůzná poselství. |
Vaše výstava v trutnovské Galerii Uffo nese název Revize. Jedná se o první retrospektivní výstavu, která vznikla na základě jakési inventarizace Vaší práce?
Výstava Revize v Galerii Uffo je mojí dosavadní výstavou největší. Je zde kromě poslední série obrazů s názvem Perem Markýze de Sade prezentována většina mých děl, která vznikla v letech 2006 až 2010. Jedná se tedy o určitou revizi tohoto časového období a těším se, že společně s vámi zreviduji cestu, kterou moje práce za tu dobu prošla.
Hostem vernisáže, která proběhne 25. ledna v prostorách Galerie je Lenka Lindaurová. Proč právě ona?
Lenka Lindaurová (kurátorka, výtvarná kritička a režisérka) je velmi aktivní osobností současné umělecké scény. Již od doby, kdy působila jako šéfredaktorka magazínu Art&Antiques mám ráda břitký styl jejího psaní. S Lenkou jako kurátorkou jsem měla možnost produkčně spolupracovat na několika výstavách realizovaných v Galerii Václava Špály a stali se z nás přátelé. Považuji ji za důležitou osobnost současného umění, vážím si jejích názorů a pevných postojů k problematickým otázkám naší kulturní scény. Jsem velmi ráda, že mé pozvání do Trutnova přijala.
(lik, tz, uff)
Foto: archiv centra Uffo