Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 17.01.2018
Přesný čas: 02:23 Svátek: Drahoslav Zítra: Vladislav

REPORTÁŽ O PARAGLIDINGU: POBĚŽÍŠ FURT, I VE VZDUCHU, PROSTĚ POBĚŽÍŠ! PODÍVEJTE SE NA VIDEO

článek vytvořen 03. 08. 2009, přečetlo si ho 4057 lidí

Trutnov - V redakci Trutnovinek se dlouho mluvilo o tom, že by bylo dobré udělat živou reportáž z paraglidingového letu. Kdo se ale na vlastní kůži zhostí nevšedního adrenalinového zážitku? Tiše jsem doufala, že výběr nepadne na mě. Původně byl čas naplánován na neurčito. Jedno úterní odpoledne však bylo hezky a přišla mi sms: Tak dneska od dvou by šlo letět, ok? Už to nešlo odvolat. Odpovídám: ok!
S kameramanem sedáme do auta a jedeme směr Černá hora. Normálně se mi špatně nedělá, ale dneska zelenám. V břiše mi běhají mravenci. Srandičky sem, srandičky tam, hlavně na sebe nepráskout strach. Po klikaté cestě na Černou horu začíná pršet. Nahoře si podávám ruku s Martinem Kobrem a Markem Cardou z Aventury.cz.

Ne. Přestává pršet! „A co počasí?“ špitnu v naději na odložení letu. „Dneska je zčásti vhodné, protože je poměrně zataženo a pro paragliding je optimální polovina mraků na obloze a z poloviny jasno. Je důležité, aby se prohříval zemský povrch, svítilo slunce a fungovala tam nějaká termika. Většina neštěstí se stane kvůli tomu, že pilot neodhadne své schopnosti a vlétne do nevhodných podmínek,“ uklidňuje Martin Kobr. Na všetečné otázky o případném pádu odpovídá s naprostým klidem: „Když dodržíme základní pravidla, tak se nám nic nestane. Důležité je mít perfektně zvládnutou meteorologii, a to my máme.“





S pocitem bezpečí se nechávám popruhy připoutat do postroje. Pro představu: postroj zepředu vypadá jako sedačka a z boku jako veliký batoh. Uvnitř celé konstrukce je ochrana páteře pro případ špatného přistání. Nakonec mi nasadí helmu a dostanu dávku informací. Třeba už vím, že padák se nazývá vrchlík a že mi na břiše bude „tam nahoře“ pípat variometr, který oznamuje rychlost stoupání a nadmořskou výšku.

Pod váhou postroje cítíte i podivné zatížení kdesi v krku a šimrání v břiše. Odvaha je pryč. Následuje nácvik startu a pak už samotný let. Všechno se zdá být zrychlené a zmatené. „Já budu stát za tebou,“ chytil mě kdosi za postroj. „Hlavně se neper, ani se mnou, ani s větrem. Bude to trochu házet, protože je protivítr. Uděláme pár kroků do boku a pak poběžíš, sprintem. Poběžíš furt, i ve vzduchu, prostě poběžíš.“





V duchu si pořád opakuju: Poběžíš, poběžíš sprintem i ve vzduchu! „No, a co když správně nepoběžím?“ nedalo mi to. „Tak si nepěkně namlátíme a budeme brouzdat v těch smrčkách pod námi,“ dodal Marek Carda a karabinami mě připoutá k sobě. Než to všechno stačím pořádně vstřebat a promyslet, Marek říká: „Jdeme.“

Pár kroků do boku. Trhnutí. „Teď běž, běž, běž, běž! Najednou cítím škubnutí a zírám pod sebe. Vidím pouze své rychle se kmitající nohy. Běžím nad smrčky a zem mizí. Instruktor se mnou zatřese a sedím v sedačce. Strach vystřídal údiv a nadšení. „To je krása, bože, to snad ani není možné, to je nádhera,“ křičím.



Na paraglidingu je utěšující, že neskáču nikam do neznáma. Postavím se na kopec proti větru a rozeběhnu se. Padák mě vynese vysoko do vzduchu a pak už se jen kochám. Pozitivní je ještě jedna věc. Při tandemovém letu se o vše postará zkušený pilot, který je po celou dobu letu připevněný za mnou.



Jsme lehcí, a proto nás padák vynáší vysoko nad stromy. Vychutnávám si pohled na Krkonoše a ohromný, nyní titěrný, černohorský vysílač. „Můžeme se podívat na druhou stranu kopce? Za vysílač?“ „To teda nemůžeme, to by byl průšvih. Tam je závětří, musíme se držet na téhle straně kopce,“ odpovídá Carda. Variometr rychle pípá. „Právě jsme chytli teplý proud. Přesně takhle létají ptáci, nechávají se unášet,“ vysvětluje Carda.



Krása ptačí perspektivy zahání pocity nevolnosti. Nahoře myslím na plno věcí a zajímá mě, jestli je na tom Marek stejně, a proto se ptám. „Nemyslím na nic. Soustředím se pouze na padák, na koordinaci pohybů. Tady by se nemělo přemýšlet, ale vychutnávat si let,“ spokojeně odpovídá. Klidné pohupování přeruší nepříjemné zacukání. Marek mi ukazuje „uši“ - přitáhne konce padáku k sobě. Sněžku vidím trošku nakřivo. Letí se mnou nad Černý Důl.



Vysoko nad zemí mě chytá dětská radost z malinkatých lidských punťíků. „Teď nás to hezky pohoupalo,“ vykřikuje radostně Carda, já už nikoliv. „Tak ještě nějakej tríček, spirálku?“ Protestuji. Chvilku kroužíme nad přistávací plochou. Už moc nevnímám. Marek Carda je opravdový gentleman. Decentně přistává do vysoké trávy. Občas se někomu udělá špatně, ale to vše se ztratí, když pocítíte respekt z přírody a uvidíte vlnité hory z výšky. Ještě kvůli jedné věci stojí za to letět: Kdy jindy uvidíte Sněžku nakřivo?

Fakta o paraglidingu:
• Tandemový let z Černé hory je nejdelší v České republice. Převýšení je 700 metrů.
• Let se rozděluje podle času: 15 min, 30 min, zaplatit se dá i termický hodinový let. Cena se pohybuje od 2000 do 4000 Kč.
• Termíny letu jsou v Krkonoších od března do září
• Je nutné objednat se 10 dní předem
• Kontakt: Martin Kobr, 776 794 142, www.aventura.cz

Text: Kateřina Adamcová
Foto: Zbyněk Kačer
Kamera: Jan Macek

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena