Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 20.08.2017
Přesný čas: 00:32 Svátek: Bernard Zítra: Johana

PŮLMARATONCI (1): MARTIN TO CHCE V PRAZE PŘEŽÍT A HLAVNĚ SI TO UŽÍT

článek vytvořen 23. 03. 2014, přečetlo si ho 1907 lidí

Trutnov - Pražský půlmaraton už je za dveřmi, a tak vám v tomto seriálu jednotlivě představíme všech třináct účastníků z tréninkové skupiny Trutnov běží na Prahu, kteří se 5. dubna postaví na start běhu dlouhého 21,0975 km. Jako první padla volba na Martina Mikšovského, díky kterému jsme se vlastně většina do půlmaratonu zaregistrovala přes organizaci Lékaři bez hranic.
Martine, jak ses dostal k běhání a co pro tebe znamená?
Nikdy jsem neběhal a před dvěma roky jsem si přetrhal vazy v koleni. Doktor mi řekl, že v mém věku se to už neoperuje a nechávají to být, protože u televize, nebo když ženský žehlí, to prý není potřeba. Tak jsem si řekl, že to teda ne. Podstoupil jsem plastiku vazů a všechny ty další věci, co k tomu patří, takže jsem i musel začít hodně makat. Koupil jsem si nenáviděné kolo, teď už si na něm na chalupě rád zajezdím, a z něj jsem pak přešel taky na běh. Nyní se u mě běhání překlápí do pohybu, který mě baví. Nikdy bych nevěřil, že k tomu může dojít. Je to pro mě výborný výplach, poslouchám u něj rozhlasové hry nebo knížky.



Proč ses přidal do tréninkové skupiny Trutnov běží na Prahu?
Běhal jsem, zaslechl jsem o tom, celá akce se mi líbí, tak proč bych se toho nezúčastnil. Zastavil jsem se u Standy Opočenského a zeptal jsem se, jestli tam můžou i takoví jako já, a tím to začalo.

Jak vypadala tvoje příprava? Kolik času běhání věnuješ? Jak ti to jde zvládat s běžnou prací?

Více méně jsem jel podle plánu od Kuby. Měl jsem výpadek kolem Vánoc a po Silvestru, protože to bylo silně chlastací období a hrozilo by případné zranění. (smích) Jinak jsem se ho snažil dodržovat, protože člověk vidí, že to dává smysl a zlepšuje se. Já mám práci takovou flexibilní, přizpůsobuji si to. Můžu chodit běhat ráno, což ale v zimě bylo blbé, teď už to jde. Hodně mi pomohl jeden náš noční běh, kdy jsem zjistil, že po Trutnově se dá naběhat deset patnáct kilometrů a nemusíš mít čelovku.

Martin Mikšovský

věk: 46
zaměstnání: majitel firmy Quadra
charakterizuj sebe jako běžce jedním slovem: amatér

Co si o tvém běhání a nápadu zaběhnout půlmaraton myslí tvoje rodina, známí, kamarádi?
Mám silně sportovně založenou rodinu. Jak děti, tak manželku. Rozhodně to kvitují. Já jsem před dvěma třemi roky přestal kouřit a začal jsem tloustnout, takže jsou rádi, že se hýbu. Podporují mě v tom. Jinak o tom moc nikde nemluvím. Nejvíc si mě kamarádi dobírají, když se objeví nějaké obzvlášť vydařené fotky právě na Trutnovinkách.

Je něco, co ti na běhání vadí?
Asi ne. Je to docela časově náročné, ale to je každý sport. Za deset minut se člověk neutahá.

Čeho bys chtěl na půlmaratonu dosáhnout?

Já bych to chtěl přežít, proto jsem se spojil s těmi Lékáři bez hranic, že by to mohla být taková jistota. (smích) Ne, chtěl bych to v pohodě uběhnout. Stanovil jsem si nějaký čas, který, když splním, bylo by to dobře. Je to hodina padesát. Kdyby mě nebolela noha, asi bych to dal, ale spíš si myslím, že budu bojovat s nohou. Chtěl bych si to hlavně užít. Říká se, že když to člověk běží poprvé, neměl by to hnát, ale užít si to.



Do startu zbývá 13 dní. Jak se cítíš? Máš natrénováno?
Natrénováno mám podle plánu tak z 90 procent. Teď mám ale nějak přetížené šlachy v kotníku. Dá se to čekat, už mi není osmnáct. Když mi to povolí, myslím, že se mi poběží dobře.

Co bude dál, až to v Praze odběhneš?

Já bych byl úplně nadšený, kdyby to v Trutnově nějakým způsobem pokračovalo. Udělat jinou akci nebo to nějak metamorfovat. Můžeme se zkusit sami domluvit mezi s sebou, že budeme chodit běhat, ale to půjdeme párkrát, pak přijdou prázdniny… Musí být nějaký cíl. Když ale nic jiného nebude, budu určitě běhat sám. Jak jsem řekl, už se to u mě přehouplo do fáze, kdy mě to baví.

Michal Bogáň
Trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena