„Přihlásil jsem se u podnikového ředitele Mojžíše, který mi určil profesi směnového mistra v Hostinném – Prosečném,“ řekl.
Hned na úvod pracovní kariéry to neměl mladý adept textilního řemesla jednoduché. „Přijel jsem tam a zjistil, že tamní závod je určený pro trestankyně a jen pro málo obyvatel obce. Nejhorší bylo pracovat na odpoledních směnách bez seřizovače a údržbáře, mašiny jsem musel opravovat sám. Vydržel jsem tam rok, pak jsem se stal mistrem odborného výcviku a potom jsem šel na vojnu,“ uvedl.
Po návratu z vojny se vrátil zpět do textilky, a jak říká, stal se nejen patriotem Trutnova, ale i textilního průmyslu. Než začal v roce 1964 ředitelovat v závodě Texlen 04 v Libči, musel ještě projít profesí normovače v závodě 01 v Horním Starém Městě. Byl rovněž ekonomem technického normování všech sedmi přádelen, vrchním mistrem a od roku 1964 na sedm let a jeden měsíc ředitelem Texlenu v Libči, z kterého vybudoval vzorový závod.
Nové normalizační komunistické garnituře na začátku 70. let Trýzna moc nevyhovoval, byl politicky nevyhraněný a tehdejší mocipáni ho nakonec zbavili funkce ředitele Texlenu v Libči. „Nejdříve si mě pozval podnikový ředitel a říkal, že budu odvolaný z funkce, abych se na to připravil. Potom mně přišel dopis, že mě odvolávají z politických důvodů. Prostě jsem neprošel politickou prověrkou,“ vrací se do neblahé minulosti Trýzna, který však už dávno žádnou trpkost necítí.
„Vždycky mně šlo o to, aby se dělala dobrá práce, vyráběly konkurenceschopné výrobky a lidi byli hrdí na svůj podnik. To se myslím v šedesátých letech dařilo. Jsem na Texlen hrdý,“ tvrdí Trýzna, který v Texlenu pracoval až do důchodu. Ani pak mu nebyl dopřán zasloužený odpočinek. Kolegové na něj totiž stále vzpomínali jako na odborníka. „Když jsem byl v penzi, pořád za mnou chodili. Vzpomínám, jak byl u nás doma tehdejší mistr a budoucí ředitel Masopust a celou noc mě přesvědčoval, abych šel dělat do fabriky mistra. Mně se vůbec nechtělo, ale nakonec mě zlomil a nastoupil jsem jako mistr do Kalné Vody a nakonec jsem skončil opět v Libči,“ usmívá se Trýzna.
Podle něj nikdo, kdo nestrávil život v jedné fabrice skoro celý život, nemůže pochopit, že k ní má člověk Trýznova typu téměř citový vztah. Trýzna byl velice smutný, když se budovy Texlenu začaly bourat. „Někomu to možná nevadí, ale pro mě byl Texlen srdeční záležitostí. Vím, že s tím už nic nenadělám, ale jsem smutný. Nejen proto, že textil, který Trutnov proslavil, skončil, ale také, že budovy, jež utvářely nezaměnitelný ráz města, mizí,“ dodal textilák tělem i duší.
Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
