Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 23.09.2018
Přesný čas: 18:02 Svátek: Berta Zítra: Jaromír

V ČESKÉM BELFASTU SE ČILE OBCHODOVALO S PŘÍZÍ, VZNIKALY KOLONIE I KONCENTRÁKY

článek vytvořen 19. 03. 2014, přečetlo si ho 2279 lidí

Trutnov - Historii textilní výroby v Trutnově a blízkém okolí, které jsme věnovali větší prostor v březnovém magazínu Trutnovinky, provází řada zajímavostí. V 19. století byla ve městě velká burza lněnou přízí, na kterou se sjížděli obchodníci z celého světa. Vznikaly dělnické kolonie a za druhé světové války byl u každé fabriky pracovní koncentrační tábor.
Ničivý požár města fabriky ušetřil
Tragická katastrofa postihla Trutnov na počátku šedesátých let 19. století. To už stála první část Faltisovy přádelny na Středním Předměstí. Největší požár v historii města, který vypuknul 27. května 1861 okolo páté hodiny odpolední a během krátké chvíle se rozšířil po městě, byl nakonec milosrdný k textilnímu průmyslu a přádelny byly ušetřeny plamenů.

Trutnov býval českým Belfastem
V 19. století byl Trutnov tak významným centrem textilního průmyslu v Evropě, že tady sídlila burza lněnou přízí. Sjížděli se na ni obchodníci z celého světa a čile tady obchodovali, zvláště za války severu proti jihu v Americe. Ceny příze šly tehdy do závratných částek a v Trutnově se uzavíraly statisícové obchody. To zaznamenal i dobový tisk. Například v publikaci Obrázky z Čech, která vyšla v roce 1876 v Lipsku, se píše: „Trutnov je pro kontinentální obchod přízí tím, čím je Belfast pro Anglii. Je zajímavé pozorovat trutnovskou burzu na přízi. Přicházejí sem nejen průmyslníci z Trutnova a z okolí, ale i Němci, Angličané a Belgičané, aby uzavírali obchodní smlouvy jdoucí do závratných číslic.“



Vznik tří dělnických kolonií
V letech 1878 až 1921 byly významnými trutnovskými průmyslníky postaveny na třech předměstích Trutnova kolonie, které měly dělníkům a jejich rodinám poskytnout „domov“, zázemí a útočiště. Byly to dělnické kolonie Šestidomí, Freiung a Walzelovy domky v Poříčí. „V roce 1878, kdy zemřel zakladatel jedné z textilních firem ve městě Alois Hasse, dochází k naplnění plánů vybudovat dělnickou kolonii.



Ke stavbě byly vybrány pozemky firmy nalézající se na Středním Předměstí. Bylo tak vystaveno šest patrových dvojdomků ve dvou řadách,“ píše ve své diplomové bakalářské práci zabývající se dělnickými koloniemi v Trutnově Tomáš Zumr. Podle počtu domů byla kolonie také pojmenována Šestidomí, německy Sechshaus. „Domky však neposkytovaly ubytování dostatečnému počtu dělnických rodin a bylo rozhodnuto rozšířit kolonii o dalších šest domů. Došlo k tomu v roce 1886,“ uvádí Zumr.



Druhou dělnickou kolonii nazvanou Freiung čili Na svobodě nechal na Horním Předměstí vystavět pro své dělníky Johann Faltis. Výstavba probíhala ve dvou etapách v letech 1884 a 1885. Projekt zahrnoval výstavbu osmi jednopatrových dělnických dvojdomků s mansardovou střechou. Na konci 19. a na začátku 20. století bratři Walzlové nechali v Poříčí postavit třetí kolonii domků zvaných Walzelovy. Pět přízemních dělnických dvojdomků v řadě doposud stojí po pravé straně dnešní Polské ulice, dříve Reichstraße. „Přádelny zaměstnávaly tisíce zaměstnanců a nebylo kde je ubytovat, proto vznikly dělnické kolonie. Domy byly plné dělníků a občas se stávalo, že se třeba střídali v postelích. Jeden odešel na směnu a druhý vlezl do ještě teplé postele,“ poznamenal k tomu ředitel Muzea Podkrkonoší Vlastimil Málek.

U každé fabriky koncentrák
V době druhé světové války nechali Němci při každé větší textilní fabrice vybudovat pobočky koncentračních táborů. Pracovaly v nich zejména mladé Židovky. Nebyly to tedy vyhlazovací, ale pracovní tábory. V roce 1944 se tyto tábory staly pobočkou koncentračního tábora Gross - Rosen, který byl jihozápadně od Wrocławi. „V souvislosti s tím proběhla ve většině táborů selekce. Víme, že z tábora v Bernarticích, kde byla také textilka, bylo asi 300 vězenkyň.



„Po selekci jich tam zůstalo 190 a těch 110 poslali rovnou do Osvětimi, odkud už se nevrátily. Byly to většinou nemocné, zesláblé ženy a jejich osud byl jasný. V 70. letech se v Německu vyšetřovalo, kdo tu selekci nařídil a prováděl,“ říká ředitel muzea Vlastimil Málek. Jeho kolega Ondřej Vašata ho doplňuje informací, že mnohým židovským ženám pracovní tábory na Trutnovsku zachránily život. „Byly vyselektovány z Osvětimi, ale v podstatě jim to zachránilo život. Pracovnice, které v pracovních táborech přežily, vzpomínají, že kdyby Rudá armáda přišla o čtrnáct dnů později, tak by už nežily,“ dodává.



Pracovité jeptišky a cizinci v textilkách
Zatímco v dnešní době firmy spíše propouštějí zaměstnance z ekonomických důvodů a pro nadbytečnost, byly doby, kdy bylo pracovních sil v textilním průmyslu v Trutnově a okolí nedostatek. „Hledaly se nové pracovní síly, které tady nebyly. Vyřešilo se to tím, že od 60. let byly do práce přijímány polské dělnice z blízkého příhraničí,“ vrací se do minulosti zástupce ředitele muzea Ondřej Vašata. V 80. letech pracovali v Texlenu Vietnamci, Kubánci i řečtí imigranti. Zajímavostí je, že v 50. letech byly do textilní výroby zařazeny po zrušení klášterů i řádové sestry. „Tehdejší ředitelé si je chválili, jak jsou pracovité,“ doplnil Vašata.

Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
Foto: Státní okresní archiv, Tomáš Zumr

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena