Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 25.11.2017
Přesný čas: 10:38 Svátek: Kateřina Zítra: Artur

VÁGNERŮV VNUK SE VRÁTIL NA ČERNÝ KONTINENT A ZDĚSIL SE: AFRIKA PLÁČE

článek vytvořen 18. 03. 2014, přečetlo si ho 7420 lidí

Trutnov - Kdo jiný než Marian Vágner (39) by měl dělat Čechům průvodce po Africe. Žil tam pět let s dědečkem Josefem, zakladatelem legendárního Safari ve dvorské zoologické zahradě. Letos v únoru se na několik dnů na černý kontinent vrátil. Cesta do oblíbené země mu ale nečekaně zhořkla. Našel totiž úplně jinou Afriku, než kterou poznal před dvaceti lety. „Byl jsem v šoku. Změnila se k horšímu.“
Smutné konstatování od člověka, který si Afriku před dvaceti lety doslova zamiloval. V panenské a někdy velmi kruté přírodě tehdy pomáhal chytat zvířata pro zoologické zahrady celého světa, včetně dvorské. Viděl tehdy na vlastní oči stáda žiraf, pakoňů, zeber či hejna plameňáků. Nic z toho tam ale nyní nenašel. „Dvěma kamarádům jsem chtěl ukázat skutečnou Afriku, ne takovou, jakou jim z auta ukázali průvodci z cestovky. Bohužel, viděli ale něco jiného,“ řekl zklamaně bezprostředně po návratu z Tanzánie.



Například zvířata chtěl ukázat hned za městem Arusha, kde s kamarády několik dnů kempoval. Ale místo velkých stád, která spatřil před lety, našli jen menší skupinky zvířat. „Ptal jsem se průvodce, kde jsou ta zvířata, stáda pakoní, zeber a dalších zvířat. Suše odpověděl, že je prostě snědli. Přitom žirafa je posvátné zvíře. Jenže Masajové posvátnou tradici odbourali, postupně zvířata pozabíjeli a snědli.“

Takže obří stáda zeber a žiraf v Africe neviděl. Spatřil sice migraci pakoňů a impal, ale rozhodně ne v takovém měřítku, jako v minulosti. Roli v tom sehráli hlavně pytláci. Zabíjejí bez skrupulí zvířata a neberou žádné ohledy. „Říká se, že každých patnáct minut zemře jeden slon, kterému uříznou kly a nechají ho být. To je strašidelné,“ prohlásil Marian Vágner. Jenže tím zabíjení nekončí. Spíš začíná. Pytlák také musí něco jíst, nakrmit a živit svoji rodinu. „Takže střílejí kvůli masu i malá zvířata a končí to u slona, resp. nosorožce, kterého ořežou a konec,“ popsal africkou zkázu.


Marian Vágner s africkými domorodci

Tamní příroda dostává pořádné rány a zdá se, že bude ještě hůř. Už dnes se staví asfaltové silnice v místech, kde dříve stačila prašná cesta. „Přes Serengeti, největší národní park Tanzánie, snad dokonce povede dálnice do Ugandy, údajně ji mají stavět Číňani. Přes území, kde migrují tisíce pakoňů a statisíce zeber!?! Něco takového by pro přírodu byla obrovská rána, to by mohl být konec Serengeti,“ naznačil trutnovský dobrodruh.

Ani přitom radši moc nepřemýšlí o tom, co by tomu řekl jeho děda Josef Vágner, který podnikl řada velkých afrických expedic a do Česka přivezl tisíce exotických zvířat. „Asi se hrůzou obrací v hrobě. Já tam přijel po dvaceti letech a našel jsem obrovské rozdíly. On tam začínal před čtyřiceti lety, ten rozdíl by byl určitě ještě větší. Jen pro příklad: Když vezmu staré archivní fotky z té doby, tak jsou fotky ze Serengeti plné zvířat. Já mám teď vlastně nafocené jen holé pláně,“ pokrčil rameny.


Afrikou se dříve proháněl desetkrát větší stáda než dnes. "Smutné," říká Marian Vágner.

Ono se už dnes ani není možné volně pohybovat po parcích, jako v minulosti. „Všude je s vámi průvodce, dostanete řidiče s autem se zvláštním povolením a hlavně ale za všechno platíte velké peníze,“ divil se Vágner. Společně s dvěma kamarády Radkem a Lubošem z Trutnova viděli za dva týdny jinak vyhlášená místa jako jsou například Arusham, Serengeti, Ngorongoro nebo plameňáky proslulé jezero Manyara.

Další velkou změnou jsou tamní obyvatelé. Masajové, primitivní, ale hrdý a válečnický národ žijící v Keni a Tanzánii, převzali některé zvyky vyspělých civilizací. I když, spíš jen ty zbytečné. „Když jsem potkal v národním parku Masaje s telefonem u ucha, valily se mi slzy do očí. Měl na sobě masajský krok, v jedné ruce klacek, ve druhé mobil a v uších sluchátka,“ popsal těžko uvěřitelnou změnu.



A tím výčet překvapení nekončí. „Dalšího jsem potkal v hospodě, jak sedí v plastové židli, telefonuje a popíjí z lahve plzeňské pivo. Ptám se ho, proč nepije dobytčí krev smíchanou s mlíkem. Odpověděl mi, že jeho generace už to nepije. Prý jim chutná pivo, občas si dají víno, jednou jsem dokonce viděl bar plný Masajů, jak pijí whisky.“ Nebo obydlí. Kdysi z hlíny uplácané chýše dnes vypadají, jak skládanka z igelitu. „Mají na střechách jutovinu, nějaký plastový igelit, aby jim nepršelo do baráku. Prostě igelitem obalené bydlení,“ prohlásil Marian Vágner.

Jinými slovy, Afrika je sice pořád stejná ale mění se chování lidí, kteří tam žijí. „Černoši sice mají stejné rifle jako my, telefony a auta, ale neumějí s tím naložit tak, jako Evropani. Nevědí, co s tím mají dělat,“ ukázal na fotky, kde jsou vidět nepořádek v ulicích nebo v černošských domácnostech. „Najdete tam hromady plastových odpadků a cítíte nepříjemný zápach. Život černochů je naprosto bezcílný. Nic nevyrábějí, nic nedělají, žijí ze dne na den a přírody si moc neváží,“ zdůraznil.

Do Afriky se proto chce vrátit a pomoci při záchraně unikátní přírody. I když ví, že ho nečeká snadný úkol. „Je pravda, že se tam pár dobrovolníků o něco snaží. Třeba tam je bílý učitel ve škole. Ale hlavně jim musíme naslouchat, zjistit na místě, jak žijí a co potřebují. A pomoci se vzděláváním. Házet jim z okna letadla bonbony nebo potištěná trička, tím jim nepomůžeme,“ dodal Marian Vágner.

 

FOTOGALERIE ZDE

Pavel Cajthaml
Trutnovinky.cz
Foto: Marian Vágner

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena