Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 13.08.2022
Přesný čas: 15:05 Svátek: Alena Zítra: Alan a Sylva

VYSTŘÍDALO SE SNAD VŠECHNO POČASÍ, OHLÍŽÍ SE SERVISMAN ZA OLYMPIÁDOU

článek vytvořen 09. 03. 2014, přečetlo si ho 2535 lidí

Trutnov - Na rozdíl od manželky Evy, která na olympiádě startovala již potřetí, pro Martina Vrabce to byla první příležitost jak nasát atmosféru přímo v dějišti největší zimní sportovní události na světě. „Všichni ti, pro které to byla už několikátá olympiáda, říkali, že tahle se jim líbila nejvíc,“ prozrazuje trutnovský servisman pečující o lyže ženy, která patřila v Soči mezi největší (nejen) česká překvapení.
Martine, užil sis olympiádu?
Užil, no. Jestli se to tak vůbec dá říct. Z Prahy jsme odlétali třicátého. Po letu jsme se jen trošku déle vyspali a hned druhý den dopoledne jsme odjížděli nahoru zařizovat mazací buňky, vybalovat několik desítek párů lyží a dalších věci. První týden byl dost hektický, protože jsme potřebovali vše otestovat. Každý den se trénovalo a testovalo. Bylo to nějakých deset až dvanáct hodin denně kolem lyží. Člověk v sedm hodin ráno vypadl z baráku a vracel se o půl deváté večer.

Kolik lyží si Eva vezla do Soči?
Když nebudu počítat ty dvoje tréninkové, tak jsme vezli 36 párů závodních lyží. Asi dvacet na klasiku a šestnáct skatových. Něco jsme tam ještě povyměňovali, protože jsem nebyl spokojený s těmi novými. Zpátky jsme si vezli asi 42 párů lyží.



Jak se ti líbilo v Krásné Poljaně?
Z prvního dojmu jsem měl takové smíšené pocity, protože jsme obrovskými železnými vraty vjeli do dvora, kde byl všude nepořádek. Ale postupem času, kdy to člověk viděl i ráno za světla, tak to bylo normální městečko s běžným denním životem. Vesnice, kde bydleli běžci a biatlonisti, byla fantasticky zařízená. Krásný nábytek, všechno nové a hezky udělané.

Ty jsi ale prostory s výpravou v olympijské vesnici nesdílel? Kde jsi bydlel?
Bydleli jsme dole v Krásné Poljaně, v takové klasické dřevostavbě. Olympijský výbor to pronajal pro servismany alpských disciplín, severských kombinací a běžců od jednoho z Rusů, který se po dobu olympiády s rodinou odstěhoval.

Nepřinášelo vám to komplikace? Neměli jste třeba problémy s dopravou na stadion?
Doprava byla úplně bez problémů. Nová část Poljany jsou vlastně úplně nově vybudované komplexy budov a luxusních hotelů, které jsou nahoru a dolu do středisek propojené asi pětadvaceti lanovkami. Jezdily tam stovky autobusů. My jsme se však na běžecké areály dopravovali zapůjčenou oktávkou, kterou nám ale každé ráno rozebrali na skrz.

Bezpečnostní opatření?

Ano, všechno se otevíralo a kontrolovalo. Auto muselo projet takovou obrovskou skenovací branou a já jsem zase procházel zvlášť skenerem. Vybalit batoh, svléknout všechno kovové, bylo to prostě jako na letišti. Tak to fungovalo i při vstupu na sportoviště a tím samým procházeli diváci, když vstupovali na lanovku.

Takže nešlo nic propašovat?

Doopravdy nic. K takovým akcím patří, že servismani se bez toho piva neobejdou. Tohle ale byla fakt olympiáda s minimem alkoholu. Cokoliv propašovat v nějakých neoznačených či originálních lahvích byl ohromný problém. Na letišti nám dokonce kvůli tomu vypáčili bedny, kde jsme měli kartóny s pivem a někteří kluci nějaký ten rum, když si večer dělají čaj. Všechno sebrali. Zbylo nám jen pár lahví na symbolický přípitek, když se slavil nějaký ten úspěch.

Kolik lidí z realizačního týmu se na olympiádě točilo okolo českých lyží?

Servismanů nás je pět plus dva trenéři u mužů a jeden trenér u žen. Jsou dva hlavní servismani. Ten jeden je Honza Pešina, který má na starosti veškeré věci, co se týká vosků a prášků na jetí. Druhý je Vítek Fousek, který má zase všechny vosky na stoupání. Dále tam jsme já, Pepa Kučera a Vít Zahula. Vít má na starosti Lukáše, já Evču a pomáhám Lukášovi Krejčímu s dalšími holčičími lyžemi. Trenéři Míra Petrásek, Zbyněk Valoušek a servisman Pepa Kučera se starají o klučičí lyže. Ale ta práce je taková, že všichni všechno děláme společně. Akorát pak tu finální přípravu si každý dělá sám svého závodníka a vlastně mu pak pomáhá s testováním těch konkrétních lyží, případně si vezme dalšího servismana.

Jak vám při vaší práci zatápělo počasí?
Jako opravdu se tam snad vystřídalo všechno počasí. Teploty od mínus třinácti až po plus třicet na sluníčku. To bylo něco neskutečného. Dvakrát napadlo třicet čísel nového sněhu. Pořadatelé na to reagovali perfektně a vždycky měli tratě fantasticky upravené.

Třeba Eva byla s lyžemi velmi spokojená, takže jste mázu trefovali i v těch ne zrovna zimních podmínkách?

Kromě mužského skiatlonu, kdy se teplota vyšplhala za tu půlhodinu extrémně vysoko a na stoupání to klukům trošku smekalo, jsme doopravdy ani jednou nepromazali. Musím před Víťou Fouskem fakt smeknout, protože ať vymyslel jakoukoliv variantu, tak každá varianta stoupala, nesmekala a prostě jela. Vybíralo se ze čtyř fantastických variant na stoupání. To jsem nezažil. Na svěťákách se nám totiž někdy povede, že jedna drhne, jedna smeká, ale tady prostě ne. On ráno zasednul, půlhodinu listoval v tom svém diáři za těch dvacet let, co u toho působí, a ta varianta byla vždy fantastická. A na jetí platilo to samé. Honza Pešina je u toho už dvacet pět let. Vždycky jsme měli lyže srovnatelné s čelem.

Odkud jsi sledoval závody svojí ženy?
Já vždycky do poslední chvíle dělám lyže a pak mám asi deset minut na to, abych se přemístil na svůj post. Všichni lidi z týmu mají vždy nějakou pozici na trati, kde buď stojíme s holemi, nebo máme tablety s mezičasy. Všechny závody Evy jsem viděl a vždycky jsem jí tu informaci mohl dát. Měl jsem jedno dvě místa, kde jsem přecházel a zbytek jsem poslouchal ve vysílačce.

Prožíval jsi to hodně?

Když jsem viděl, jak jede, tak pro mě vždycky ty dva poslední kilometry byly takové, že pokud bych měl podat nějakou tu informaci, asi bych jí to ani nebyl schopen říct tak, aby mi rozuměla. Bylo to prostě fantastické. Nejdřív jedenácté místo a pak to páté.

Tušil jsi, že by na olympiádě mohla mířit takhle vysoko?
Jelikož se nám doopravdy tréninkový plán za ty tři vysokohorské kempy podařilo vyladit, přesně jsme věděli, kdy přijde nějaká krize a kdy na tom Eva bude dobře. S Láďou i Filipem jsme se všichni shodli, že na tu třicítku by měla být připravená nejlíp ze všech závodů. Když jsem ji viděl při těch tréninkách před závodem, kdy jsme ve středu šli těžké tréninky, v pátek zapracování, věřil jsem. Věřil jsem, že pokud se nestane něco jiného, že by nám třeba nešly lyže, nebo se přimotá do nějakého hromadného pádu, nebo v nepravou chvíli přezuje (směje se), tak jsem věděl, že můžeme opravdu bojovat do toho desátého místa. Filip dokonce říkal, že může bojovat o páté šesté místo a tajně doufal, že by se v tom skatu mohla rvát i o medaili, protože v tom je Eva opravdu hrozně moc silná.

Takže se můžeme těšit na další takové výsledky?

Vzhledem k tomu, do jaké techniky se letos vyjezdila, když to všechno sedne, může bojovat s těmi nejlepšími. Neříkám, že s Björgen nebo Kallou, ale v tom souboji o třetí, čtvrté, páté, šesté, desáté místo, kde bojuje balík více lidí, může uspět.

Michal Bogáň
Trutnovinky.cz

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena