Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 23.10.2018
Přesný čas: 01:22 Svátek: Teodora Zítra: Nina
českozpívá

VZOROVÝ ZÁVOD TEXLENU V LIBČI JE V TROSKÁCH. CHCE SE MI BREČET, ŘÍKÁ NĚKDEJŠÍ ŘEDITEL MILOŠ TRÝZNA

článek vytvořen 30. 01. 2014, přečetlo si ho 7988 lidí

Trutnov - „Když fabrika skončila a později se začaly budovy bourat, bylo mi smutno. Myslím, že je to velká škoda. Třeba budova školky a jeslí se mohla nějak využít. Rozhodla jsem se demolici nafotit a natočit,“ řekla Eliška Štěpánková, která pracovala sedmnáct let v kuchyni v Texlenu v Libči.
Podle ní pamětníci, kteří ve fabrice pracovali, vzpomínají, ale už nemůžou nic dělat. „Je to moc smutné,“ konstatuje Štěpánková. Trutnovinkám poskytla video z demolice objektů. To jí pomohla dát dohromady její vnučka Veronika Klicperová. Bývalý textilní podnik Texlen 04 v Libči se v šedesátých letech stal vzorovým závodem a byl jakousi vlajkovou lodí mezi ostatními závody v rámci podniku.



Na tom, že se tak stalo, má největší zásluhu známý trutnovský malíř Miloš Trýzna, který byl od 1. února 1964 ředitelem přádelny Texlenu v Libči. V sobotu to tedy bude padesát roků, co se ujal funkce. U kormidla vydržel nejdéle ze všech předcházejících ředitelů, a to sedm let a jeden měsíc. Na začátku normalizace, ale tehdejší komunistická klika rozhodla, že není politicky vhodný a z funkce ho sesadila. Za dobu svého ředitelování zvedl závod z ničeho do nebývalých výšin.

„Musel jsem změnit myšlení lidí, aby považovali Texlen v Libči za svůj podnik, kde rádi pracují. Muselo se ale hodně věcí změnit a nových vytvořit. Když jsem nastoupil, už tam byl nový strojový park, ale závod musel projít zásadní modernizací. Nebylo to jednoduché, ale za ty roky ředitelování se to podařilo. O to je mi víc smutno, že fabrika nejen skončila, ale nakonec se zbourala. Když se začaly budovy bourat, chtělo se mi brečet,“ přiznal Trýzna, kterému se při vyprávění hrnuly slzy do očí.



Když nastoupil do funkce ředitele, všechny změny se dělaly za chodu a trvaly dva roky. To už byl Texlen vzorem pro ostatní fabriky. V areálu se vybudovala asfaltová silnice, dále přístavba se zbrusu novými sociálními zařízeními. Kromě toho se v parku v areálu závodu z jednoho objektu udělala školka a jesle pro zaměstnance, kde byla zvláštní kuchyň, která vařila pro děti. Objekty byly nově omítnuty a došlo k dalším zásadním změnám.

Vzhledem k tomu, že má Trýzna výrazné estetické cítění, pracoval také na výtvarném řešení prostor, chodeb, sociálních zařízení i vnějších prostor včetně květinové výzdoby. „Esteticky jsem řešil rovněž výstavbu školky a jeslí, kde jsem navrhoval nejen obrázky na stěny, ale i kované mříže. Řešil jsem i obrovský reliéf ženy, který v tom závodě je. Kultivoval jsem celé prostředí podniku,“ vzpomíná.



Za dobu, co byla před několika lety výroba v Texlenu v Libči zastavena, Trýzna se na místo, kde nechal srdce, energii, čas a nadšení, několikrát vrátil. V této souvislosti přiznal, že to na něj působilo depresivně. „Stroje už byly pryč. Chodil jsem po provozech, vybavovala se mi minulost a smutnil jsem. Všechno bylo zničené, umyvadla rozbitá a vytrhaná, lustry urvané, všude hrozný nepořádek, do objektů zatékalo. V mojí kanceláři měli dvě lůžka bezdomovci. Když jsem tam byl poprvé, tak jsem pak celou noc nespal,“ přiznal.

Trýzna do poslední chvíle choval naději, že budou objekty bývalého Texlenu v Libči nějak využity. „Hlavně budova školky a jeslí se dala předělat třeba na domov důchodců nebo na dům s pečovatelskou službou,“ uvedl příklad. To se však nestalo a budovy se začaly bourat. „Smutek, smutek a smutek. Když se začaly budovy bourat, chtělo se mi brečet. Byla jsem tam aspoň desetkrát. Je to pro mě, jako pro celoživotního pracovníka Texlenu, velká marnost,“ dodal Miloš Trýzna.



FOTOGALERIE ZDE

Hynek Šnajdar
Trutnovinky.cz
Foto: Eliška Štěpánková, Hynek Šnajdar

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena