Heat maps
Nastavit jako domovskou stránku
Dnes je 15.12.2018
Přesný čas: 09:40 Svátek: Radana Zítra: Albína

TRUTNOV BĚŽÍ NA PRAHU: JAK (NE)BĚHÁME NA PLNÉ OBRÁTKY

článek vytvořen 11. 01. 2014, přečetlo si ho 2288 lidí

Trutnov - Panečku, to to letí. Už je to asi dva a půl měsíce, co jsme začali běhat a to znamená, že v lednu se naše příprava na půlmaraton přehoupne do druhé poloviny. Tréninková skupina „Trutnov běží na Prahu však“ už dávno není jen Pavel Káňa, Rosťa Páv, Ilča Limberská, Vojta Králíček, Standa Opočenský, já a kouč Jakub Opočenský, stále se rozrůstáme, a tak dvojciferný počet běžců na společných trénincích je normálka.


„Beru to jako největší pozitivum naší akce, jaký ohlas jsme vyvolali u běžců, kteří se k nám postupně přidali, i u lidí, kteří nás sledují prostřednictvím Trutnovinek a facebooku,“ má radost Pavel, že se daří zvyšovat zájem o běhání. Z pestré směsice nadšenců s většími i menšími sportovními zkušenostmi se mezitím vytvořila skvělá parta, která táhne za jeden provaz. I když půlka vlastně někdy opačným směrem. To, když na tréninku soutěžíme při přetahování. „Já v tom vidím vůbec ten největší přínos, že jsem poznala výbornou partu lidí, kde nechybí společná motivace ani zábava,“ povídá Ilča.

To je přeci úžasná kombinace. Společné tréninky tvoří jednu velkou samostatnou kapitolou v naší běžecké knize. „To je na tom to nejlepší, přeci jen samostatné běhání pro mě zatím není tak zábavné,“ říká Rosťa, který jako jediný z nás začínal jako úplný běžecký nováček. „Jakub se nám opravdu věnuje a všechny tréninky má pečlivě připravené, nikdy se nenudíme a zároveň si pořádně zamakáme,“ pochvaluje si Ilča, jak pod vedením trenéra nabíráme kondičku v parku, atletickém stadionu i na kruhových trénincích v tělocvičně. Podle Pavla by příprava bez trenéra na půlmaraton byla mnohem těžší i méně efektivní. „Tréninkové plány a vedení společných tréninků jsou pro mě naprosto zásadní.“



Zlepšujeme se? Určitě. Když budu mluvit za sebe, v listopadu se mi tedy plnit tréninkový plán, zrovna moc nedařilo. V prosinci jsem ovšem už najel na pravidelnější rytmus, a když jsem třeba poprvé uběhl trasu z Kryblice přes park do Dolců a zpět, asi 15 kilometrů, začínám věřit, že bych ten půlmaraton mohl dát. Nicméně, ta únava mi někdy dává pořádně zabrat. Nohy bolí, hlavně ráno ze schodů i Pavla. „Ale čekal jsem to horší,“ usmívá se a přidává recept, že je lepší běhat obden pár kilometrů, než se zrušit jednou týdně na 15 km, což ale přiznává, že také občas dává. „Celkově cítím zlepšení kondice a zejména vytrvalosti, s rychlostí zatím moc spokojen nejsem,“ dodává učitel z gymnázia.

Ilča, které kouzlo běhu nebylo cizí už dříve, cítila euforii a energii z pravidelného pohybu už po prvních čtrnácti dnech, lepší kondici začala vnímat až na konci druhého měsíce. „Nejtěžší na běhání je ustát závazek trénovat pravidelně,“ tvrdí žena, která běh zařadila mezi své sportovní priority a snažím se chodit běhat minimálně třikrát týdně. „Daří se mi to, a zatímco dříve jsem byla ráda, že mám odběháno, teď už si to více užívám a není to až taková dřina,“ vypráví instruktorka jógy. Moc ji sice nebaví běžecká abeceda, ale ví, že díky ní se opravdu dá vylepšit běžecký styl, pohyblivost a asi i smysl pro rytmus. „Právě na běžecký styl bych se teď chtěla více zaměřit a zatím se mi moc nedaří správně tempovat.“



Kdo tohle z naší běžecké šestky asi neřeší, je Rosťa, který považuje za úspěch každý zdolaný kilometr. „Jak se cítím? To záleží zrovna, jaký mám za sebou trénink,“ usmívá se. „Je to v pohodě, zdá se mi to lepší. Tělo už mě přeci jen po těch tréninkách tak nebolí, už pomalu zvykám na větší zátěž,“ líčí. Dodržovat tréninkový plán se mu daří jak kdy. „Běhat chodím třikrát týdně,“ povídá nejznámější český basketbalový fanoušek. Na opačné pyramidě běžecké výkonnosti naší skupiny je Vojta. Ten ale přiznává, že trénink zatím „šidí“. „Letos jsem běhal dost už předtím, cítil jsem se unavený, do toho přišla práce, takže jsem si musel dát pauzu. Od ledna ale začínám poctivě,“ tvrdí.

Zatím největší smůlu v přípravě si vybírá Standa, kterého od začátku projektu trápí achillovka. „Při běhu na suchu cca po dvaceti minutách končím,“ prozrazuje. „V současné době tak jezdím každý druhý den 1,5 hodiny na cyklistickém trenažeru. Byl jsem asi dvakrát na běžkách, ale za sněhem je to teď daleko. Při těchto aktivitách nemám problém,“ líčí. V lednu už by se však chtěl připojit aspoň na tréninky v tělocvičně. „Chci zintenzivnit běh na lyžích a případně jednou týdně plavat. Tento zdravotní problém jsem řešil v minulosti již několikrát v tomto ročním období a vždy mě z toho dostaly běžky, ze kterých jsem postupně mohl i běhat na suchu,“ doufá, že bude brzo fit. Dubnový půlmaraton si každopádně ujít nenechá. „Chci běžet, ale na jaké úrovni se uvidí tak koncem ledna.“‘

„Když to někomu řeknu já, že poběžím půlmaraton, většinou je první reakce taková, jestli jsem se nezbláznil,“ směje se Rosťa.



SWIX PARTNEREM PROJEKTU TRUTNOV BĚŽÍ NA PRAHU

Značka Swix vznikla jako naplnění snu dvou mužů: Borge Gabrielsson, presidenta švédské společnosti Astra Pharmaceutical, a Martin Matsba, slavného švédského závodníka.

Hlavním obchodním artiklem revoluční vosky pro běžecké lyžování. Tyto vosky se lišily od tradičních vosků svým složením, které bylo na vědeckém základě vytvořeno ze syntetických surovin, na rozdíl od přírodních ingrediencí, jakými jsou například včelí vosk, dehet, smůla jehličnanů, tuky a oleje, které se zásadně liší v kvalitě, a jsou těžko duplikovatelné ve výrobě. Byly to také první vosky rozdělené do barevných kategorií: červený, modrý a zelený. Když švédští závodníci, kteří používali vosky Swix, vyhráli všechny zlaté medaile v běžeckých závodech na Olympijských hrách v roce 1948 v St. Moritz, bylo to pro lyžařský svět výmluvné znamení.

V roce 1949 značka Swix expandovala ve vývoji řady skluzných vosků pro sjezdové lyžování, a poté v roce 1987 představila revoluční vosk pro veškeré disciplíny nazvaný Cera F, který je bezesporu nejúspěšnější závodní vosk v historii lyžování.
Jak se vosky dále rozrůstaly a vyvíjely, společnost Swix koupila v roce 1974 norskou továrnu Liljedahl Ski Pole, která byla největším výrobcem běžeckých holí na světě. Dnes firma vyrábí přibližně jeden milion holí ročně pro sjezdové a běžecké lyžování a kondiční turistiku.

V roce 1989 se společnost rozrostla o továrnu Norheim vyrábějící outdoorové a lyžařské oblečení. Dnes řada oblečení Swix zahrnuje taktéž sportovní spodní prádlo, rukavice, čepice a tašky. Swix je vlastněna výhradně společností Ferd AS Norsko již od roku 1978 a většina výroby vosků a holí je realizována v Lillehammeru.

Co běžci oblékají

Čepice Swix - funkční čepice vyrobená z materiálu: 70% Acrylic/30% Vlna. Disponuje podšívkou z polycolonu. Je silnější gramáže a proto ji běžci ocení především při do běhu nebo po skončení tréninku.

Mikina Swic Polaris - měkká mikina vhodná jako střední vrstva na běh a další outdoorové aktivity.
Waflovitá struktura na vnitřní straně maximalizuje odvádění vlhkosti od těla a zvyšuje pohodlí.
Strečová síťovina v podpaží a podél boků pro větší flexibilitu a cirkulaci vzduchu.
Složení materiálu: 100% Polyester lehce česaný na vnitřní straně 185g/m2. Panely ze síťoviny: 75% Nylon, 25% Spandex

A co na oblečení říká Pavel? „Triko je výborné, ideální jako první i druhá vrstva. Čepice je nejen pěkná, ale i příjemná. Na běh zatím trochu teplá, ale až teplota klesne pod mínus pět stupňů, bude super. A to nejen na běh, ale i na lyže a další zimní sporty. Jedinou nevýhodou je, že ji budu muset zakoupit i pro manželku.“

Více o značce a společnosti, která značku Swix na českém trhu zastupuje www.sprintcz.cz

Michal Bogáň, Hanka Topolovová
Trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

© 2005 - 2013 Trutnovinky.cz    Všechna práva vyhrazena