Ne, byl jsem zvyklý běhat pouze podzimní přespoláky, které se pohybují kolem 10 km, a bohatě mi to stačilo. Během letní přípravy coby aktivní závodník v běhu na lyžích jsem objížděl maratony na horském kole. Ani na lyžích mě nikdy příliš nelákaly delší tratě. Nicméně pokud budu mít trochu čas na přípravu, přemýšlím, že bych si půlmaraton zaběhl se svými svěřenci.
Jak víš, jakou správnou přípravu zvolit?
Snažím se volit takovou skladbu tréninků, o které jsem přesvědčen, že závodníky někam posune a zároveň neodejdou z tréninku pouze sedření jako koně. Nejedná se o profesionální sportovce, ale o lidi, kteří mají rádi sport a kromě zlepšení své kondice v něm hledají i odreagování. Do společných tréninků vkládám různé aktivity pro zpestření a něco jim může posloužit i jako inspirace do individuálních tréninků. Nutno podotknout, že záleží pouze na samotných běžcích, jak zodpovědně trénují bez mé přítomnosti, na společných trénincích se skutečně snaží a makají.
Ty máš hlavně zkušenosti s trénováním dětí. V čem pozoruješ, že je to jiné s dospělými?
Myslím, že v mnoha aspektech je to hodně podobné a určitě řadu věcí mohu využít i u dospělých. Pokud bych trénoval dospělé a měl začít trénovat děti, tak by to bylo těžší, jelikož přístup k dětem musí být citlivější, protože dítě není malý dospělý. Na děti jsem zvyklý a opravdu mě to baví, sice se musím obrnit trpělivostí a někdy mi z nich zvoní v uších, ale je to super. U dospělých se občas „bojím“, abych někoho neurazil nějakou poznámkou, ale ve své podstatě je v každém kus dítěte.
Naše skupina je specifická tím, že nejsme vyloženě „závoďáci“. Přihlížíš k tomu?
Občas je to trochu problém i při společných trénincích, ale v rámci možností se to společnými silami snažíme zvládnout. Zkušenější běžci jsou schopnější lépe naslouchat svému tělu, odhadnout tempo, mají základy správné péče o své tělo atd. Začínající běžce je třeba všemu učit. Zkušenější běžec ale může mít např. zafixovanou špatnou techniku běhu, kterou bude teď už horko těžko zlepšovat, kdežto začínající běžec není zatížen špatnými pohybovými stereotypy a začíná takřka od začátku.
Jak ses snažil sestavit tréninkový plán a jak připravuješ jednotlivé tréninky?
Nyní se nacházíme v přípravném období, kdy jsou tréninky více zaměřeny na kvantitu a později z ní budeme ubírat a přidávat na kvalitě. Běžci musí mít na čem stavět, ale z fyziologického hlediska jsou dlouhé tréninky bez intervalů zbytečné a takřka ztráta času. Poslední větu myslím z pohledu sportovce připravujícího se cíleně na nějaký závod. Pro rekreačního sportovce jsou cíle vyčistit si hlavu od denního stereotypu a ve své podstatě si odpočinout. Z pohledu běžců připravujících se na nějaký cíl je důležité zlepšit funkční stránku organismu, zejména zvýšit toleranci k acidóze, zvýšit maximální spotřebu kyslíku a zlepšit dýchací funkce.
Hodně lidí asi bude zajímat, jak bude vypadat příprava přes zimu?
Zima určitě není ideální období pro běžce a s trochou nadsázky by bylo ideální odjet se připravovat někam do tepla. My se budeme muset poprat s podmínkami v Trutnově. Přípravu se budu snažit zpestřit občasnými tréninky na běžeckých lyžích, kruhovým posilováním v tělocvičně, základy gymnastiky, spinningem, plaváním a dojde i na powerjógu, kterou pro nás připraví Ilona, která je účastnicí a zároveň cvičitelkou powerjógy.
Jak se ti zamlouvá projekt Trutnov běží na Prahu?
Pokud by se mi tento projekt nelíbil, určitě bych do něho nešel, protože poslední dobou nemám příliš času nazbyt. Věřím, že se díky tomuto projektu povede přivést více lidí nejen k běhání, ale i sportu obecně. Výhodou tohoto projektu je podle mého názoru sportování s lidmi, kteří mají stejný zájem.
|
PĚT RAD PRO ZAČÍNAJÍCÍ BĚŽCE |
Myslím si, že každý by měl být zodpovědný za své tělo. Velice smutným obrázkem dnešní doby je hypokineze u mladé populace, děti jsou čím dál tlustší a línější. Každá aerobní aktivita je tělu prospěšná. Samozřejmě vrcholový sport je už extrém, který není určen pro každého.
Jak dopadnou tvoji svěřenci v dubnu na pražském půlmaratonu?
Věřím, že dopadnou dobře. U každého bude třeba zaměřit se na něco jiného a snad jim stejné sportovní odhodlání vydrží nejen do půlmaratonu, ale i dále po skončení tohoto projektu.
Co jinak děláš kromě toho, že trénuješ (nejen) Trutnováky na půlmaraton?
V Trutnově pak ještě pomáhám v oddíle běžeckého lyžovaní Olfin Car - Vella Trutnov, kde jsem velice rád, že mohu spolupracovat zejména s Oskarem Šretrem, vedoucím trenérem sportovního střediska. Většinu času pak věnuji práci na Svazu lyžařů ČR a k tomu „bojuji“ na FTVS s disertační prací. Taťkovi občas pomáhám s prodejem v obchodě Vella. A když nemusím nic dělat, tak rád spím.
Žil jsi i dlouhou dobu při studiu v Norsku. Jak se tam sportuje?
V Norsku se sportuje mnohem více než u nás. Ne nadarmo tam mají přísloví „Není špatné počasí, je jen špatné oblečení“. Velice aktivní jsou v Norsku oproti jiným zemím lidé po padesáti letech. Sport je opravdu masová záležitost a hodně lidí se věnuje „friluftslivu“, což jsou venkovní aktivity jako je běhání, výlety, rybaření atd.
VIZITKA JAKUBA OPOČENSKÉHO
- narozen 21. 1. 1986 v Trutnově
- vystudoval FTVS UK a nyní je ve 2. ročníku doktorského studia kinantropologie, rok studoval na Norgesidrettshøskolen v Oslu, kde zároveň absolvoval trenérskou stáž v oddílech Holmen langrenn a Jardar IL, se kterými nadále úzce spolupracuje
- ve Svazu lyžařů ČR pracuje jako metodik severských disciplín
- má rád, když je v bandě lidí, se kterými se zasměje, řízek a když má čas, tak se rád podívá na seriály, naopak nefandí ranním rozcvičkám, nemá rád čočku a vyloženě nesnáší stát v koloně
|
TRUTNOVŠTÍ PŮLMARATONCI OČIMA TRENÉRA |
čtěte také: MEDAILONKY PŮLMARATONCŮ ZE SKUPINY TRUTNOV BĚŽÍ NA PRAHU
Michal Bogáň
Trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek
